Bayanhot v mongolštině znamená „úrodná obec". Nachází se na území prefektury Alašan, kterou tvoří z velké části poušť Gobi. Zatímco Bayanhot představuje oázu, která sice není tak velká, ale je opravdu starobylá.

Vraťme se do období před více než 280 lety. Tehdy došlo ke vzpouře kmenového vůdce v provincii Čching-chaj na severozápadě Číny. Princ mongolských kmenů z oblasti Vnitřního Mongolska byl pověřen potlačením vzpoury. Toto poslání se mu podařilo splnit. Jako odměnu získal od vlády dynastie Čching povolení ke stavbě městečka, tj. dnešního Bayanhotu.

Po vzniku městečka se sem přistěhovali mnozí šlechtici. Začali stavět paláce a chrámy, které se staly přesnou napodobeninou Zakázaného města v Pekingu. Zatímco civilisté většinou bydleli v domech čtvercového typu, které byly stejné jako v tehdejším Pekingu. Proto městečko Bayanhot získalo věhlasné jméno „Malý Peking za Velkou čínskou zdí". Vedoucí činitel Úřadu městské výstavby v Alašanu, pan Wang Jianping/Wang Ťien-pching uvedl, 

„Bayanhot dostal přezdívku pro to, že byl přímo podřízený ústřední vládě dynastie Čching a představoval miniaturu tehdejšího Pekingu pokud jde o architektonický styl, geografickou strukturu a městskou výstavbu."

Stavba tehdejšího Bayanhotu byla provedena v souladu s čínským znakem „zhu", který znamená „pán". Tečka nad znakem symbolizuje rezidenci prince a znamená, že princ je zdejší pán. Před rezidencí tečou tři čisté říčky s jihovýchodní orientací, stejně jako kanál před Zakázaným městem v Pekingu. Při vstupu do rezidence prince je potřeba překročit tyto tři říčky. Vypadají jako tři příčné čáry ve znaku „pán". Od vchodu rezidence na jih se táhne ulice, která pak tvoří podélnou osu znaku.

Říká se, že dřív zde existovala i zahrada inspirovaná císařským Letním palácem v Pekingu. Kromě toho bylo na východě vystavěno královské mauzoleum, na západě zahrada a na severu letovisko. Umístění a orientace těchto staveb jsou opravdu podobné jako v metropoli Peking.

Bayanhot je už více než 280 let známý jako „Malý Peking", leží ale ve vzdálené poušti a před vyhlášením Čínské lidové republiky v r. 1949 představoval jen malou obec na ploše asi 30 kilometrů čtverečních. V minulosti bylo v celém Bayanhotu vidět pouze pár obchodních stánků, provozovaných zejména okolo rezidence prince. Zatímco teď je tato oblast nazývaná „Perlička za Velkou čínskou zdí" a zaujímá plochu 80 tisíc kilometrů čtverečních, má asi 150 tisíc obyvatel, 50 škol, dokonalou silniční síť a telekomunikační soustavu. Původní sídlo prince se stalo starobylou obchodní čtvrtí obce. Setkávají se tam obchodníci, všude je vidět obchody a stánky, na tržišti je rušno, zejména u stánků s drahokamy a skleněnými výrobky. Zato v nových čtvrtích vládne odlišná atmosféra. Uprostřed města se táhne široká asfaltová silnice směrem až na horu. Na obou stranách silnice stojí nové budovy. Pozoruhodná je zejména stříbrná socha velblouda dvouhrbého, která se nachází na východě města.

Možná vás napadne, proč v Bayanhotu rostou bujné stromy a květy, což tvoří silný kontrast s pouštním podnebím v okolí, které se vyznačuje suchem a častými písečnými bouřemi. Vedoucí činitel Úřadu městské výstavby Wang Ťien-pching k tomu řekl:

„Princové jednotlivých období věnovali mimořádnou pozornost ochraně prostředí v Bayanhotu. Zavedli například přísnou správu používání vody a půdy. Po vyhlášení lidové republiky se místní úřady důsledně řídí původní stavební strukturou obce a každý rok vyčleňují velké částky na výsadbu zeleně."