Zuzana Školárová: Na druhý den jsme měli lístky na tenis. To byl jen takový výstřel do neznáma, jen abychom se podívali také na jiné sportoviště. Měli jsme štěstí a kromě světových hvězd jako je Federer, Nadal jsme viděli i tenistky Williamsovy. Viděli jsme opravdu světové tenisty a nakonec jsme skončili na zápase slovenské tenistky, která tehdy hrála se světovou jedničkou Jankovičovou. Nejen díky nám, ale i ostatním divákům byla atmosféra na stadionu úžasná, protože všichni povzbuzovali hlavně naši tenistku. Bylo to úžasné a dokonce tam přišel i slovenský prezident. Povzbuzovali jsme usilovně, i když to pro nás nakonec nedopadlo až tak úspěšně. I přesto to byl skvělý zážitek.

H.S.: Kde se vlastně tenis v Pekingu hraje a jak na vás působily tamní areály?

Vladimír Gubrický: Tenis se vlastně hraje v tenisovém areálu na konci Olympijského greenu. Areál je složený z jednoho centrálního kurtu, který je fantastický, a pak je tam jednička, dvojka, trojka, které jsou větší a dalších asi deset menších kurtů, kde se hrají vyřazovací zápasy. A stejně jako všechny areály je i tento perfektně připravený, takže si myslím, že se tady budou v průběhu deseti let konat všechny světové šampionáty jednotlivých sportů. Protože ty areály jsou opravdu konstruované velmi nadčasově a udrží si světové parametry velmi dlouho.

H.S.: Už jste zmínili, že další dva dny jste strávili na divoké vodě. To byly ty dny, kdy se závody přerušily kvůli dešti. Jak to probíhalo?

Vladimír Gubrický: No v podstatě, když jsme tam už šli tak velmi drobně pršelo. Ale všichni si mysleli, že ty závody proběhnou. I samotní závodníci, podle vyjádření, která jsme četli v novinách a na internetu, věřili, že v dešti to nepřeruší, protože vodákům to až tak nevadí. Tedy pokud se neblýská a není to nebezpečné. Ale nakonec se ten druhý den ukázalo, že to přerušení bylo pro nás příznivé.

H.S.: Ano, už se tedy dostáváme k tomu druhému dni, který znamenal dvě zlaté medaile pro Slovensko a jednu stříbrnou pro Čechy. Jak jste tohle vnímali. Kdo jel první, jak to probíhalo?

Zuzana Školárová: V podstatě v ten deštivý den se odjezdilo semifinále dvojkajaku – ve kterém skončili naši Slováci druzí a semifinále žen se přerušilo. Takže ten druhý den, krásný slunečný, po dlouhé době nad Pekingem modrá obloha, začínalo semifinálem žen, kde původně skončila naše slovenská sportovkyně Elena Kaliská druhá. Ale po zásahu trenéra, kdy jí neprávem připočítali dvě sekundy, byla po pár minutách v oficiálních výsledcích přecejen vyhlášena jako první. Po semifinále žen začalo finále dvojkajaku mužů, kde naši startovali v podstatě ze druhé pozice, takže když přijeli se slušným náskokem do cíle, nebylo ještě jasné, jestli mají zlatou medaili. Ale vítězy z minulého dne byli Němci, kterým se finálová jízda úplně nepovedla, z čehož jsme se v hledišti nesportovně radovali a tím pádem už bylo to vítězství jasné. A v zápětí pokračovala finálová jízda Kaliské a ten průběh byl myslím pro všechny velmi překvapivý. Až na naši Slovenskou závodnici, musíme se pochválit, nezvládla žádná závodnice čistou jízdu. Měly neskutečné problémy ať už s prudkostí vody nebo s brankami. Takže to pořadí se drasticky promíchalo, i když s úspěšným koncem pro nás.

H.S.: To byla Zuzana Školárová a Vladimír Gubrický. Příště se s nimi setkáme ještě jednou. Řeč bude tentokrát o atletice a Ptačím hnízdě. Pěkný týden vám přeje Hana Staňková.