Minulý týden jsme se v našem pořadu setkali s organizátorem dobrodružné výpravy z České republiky do Pekingu Jirkou. 4 mladí muži se vydali na cestu vlakem ještě před startem olympiády a během sedmidenní cesty projeli Polsko, Bělorusko, Rusko po transsibiřské magistrále, Mongolsko a nakonec i severovýchodní část Číny.

Mikrofonu jsem tentokrát pozvala druhého z dobrodruhů – Viléma Jurka, který kromě cesty hovoří i o zážitcích z Pekingu.

Určitě se mi líbilo, když jsme projížděli časovými pásmy. Tím, jak se přičítaly jednotlivé hodiny, tak jsme ztráceli pojem o čase. Pokud jsme se řídili moskevským časem nebo časem pro Českou republiku, tak jsme byli zmatené. Vstávali jsme třeba ve 4 hodiny ráno a bylo světlo, což byl vlastně čas moskevský. A chodili jsme spát za světla, třeba byly 2 hodiny ráno, bylo světlo.

Jinak ta cesta – není přímo objektivní, protože se projíždí krajinou, která je hodně ovlivněná vlakem, tudíž je dobře zásobovaná, není tak chudobná. Což jsme mohli vidět na tom, že kolem tratě se zase tak špatně nemají. Co mě trošku mrzí, protože jsem vlastně neviděl ten kolorit obyvatelstva. Jinak byla krásná krajina. Projeli jsme několik biomů přes tundry, poušť, polopoušť.

Díky tomu, že jste jeli přes několik zemí, tak jste měli možnost prohlédnout si několik obrazů krajiny. Co se osobně tobě nejvíc líbilo?

Dojem mongolská poušť. Uprostřed pouště byla série naprosto stejných domků. Těžko říct k čemu jsou. Bydleli v nich lidé. Nebyly to žádné jurty, byly to zděné domy uprostřed pouště. U toho občas motorka, nějaká příjezdová cesta, jinak opravdu nic tam nebylo. To by mě zajímalo, co to bylo. Jestli to byly nějaké strážní domky nebo něco jiného.

A co říkáš na Čínu?

No, do Číny jsem jel s tím, že zhruba vím, do čeho jdu. Myslel jsem si, že některé věci budou horší a některé lepší. Určitě mě velice překvapilo chování Číňanů, protože je úplně jiné než chování Evropanů. Ale musí se to obhajovat tím, že Čína je východ a prolíná se tady východní myšlení, kdežto my přicházíme z Evropy a jsem západního myšlení. Takže si velice těžce zvykáme na některé věci, jako extrémní tlačenice v metru, na občasný zápach na ulicích a další podobné věci.

Jinak co se musí Číňanům nechat – přestože na kvalitu životního prostředí celkem kašlou, na druhou stranu je to tak, že se starají o parky. Mají určitě pěknější městskou zeleň, co jsem viděl v Pekingu a po cestě vlakem po Číně. Určitě mě překvapilo, kolik výsadeb topolů tady je.

Jsou to určitě i další věci – stavby, pagody, z těch památek Zakázané město, které je pro mě mystické. Zvlášť když jsem se v minulosti zajímal o čínskou historii a tady jsem si mohl konečně splnit sen a vidět, jak císařové a matka císařovna mohla žít a jaké to byly chrámy.