O Liu Xingcanové, většina lidí nepozná hodně, ale mezi lidmi, které mají velmi rádi českou literaturu je velmi známá a populární, protože přinesla knihu Příběhy dobrého vojáka Švejka do Číny. 74letá Liu Xingcan se narodila v jihočínské provincii Bujanu, v roce 1960 absolvovala na fakultě českého jazyku na Univerzitě Karlově. Stala se ředitelkou čínsko-českého přátelského svazu a čínského výboru pro kulturní styky se zahraničím, profesorkou oboru českého jazyka na pekingské druhé univerzitě zahraničních studií, editorkou tiskové agentury lidové kultury. V roce 1985 vstoupila do čínského svazu spisovatelů. Překládala knihu Příběhy dobrého vojáka Švejka, Sbírku československých lidových příběhů, Strom světových příběhů pro děti a Historii československé literatury atd. Mezi nimi nejznámější se stal román Příběhy dobrého vojáka Švejka, doporučila čínským čtenářů humoristického a kousavého vojáka, který žil v období první světové války, více čínských čtenářů prostřednictvím jejích slov poznávalo přitažlivost české literatury.

Jako seniorka bohemistických studií Liu Xingcan přiletěla do České republiky, když jí bylo pouhých 18 let a o české literatuře nic nevěděla.

„V roce 1954 jsem do přišla Československa, od té doby uplynulo už 54 let. Bylo mi jen 18 let a nic jsem o Československu nevěděla, jen jsem slyšela loutkovou hru, dívala jsme se na jeden film pojmenovaný Zítra se bude všude tančit. Další věci, které jsem znala, byly pistole, vyvinutý průmysl, ale nic o literatuře. S málem znalostí o Československu jsem začala svou cestu na území Československa."

Po příjezdu do Československa Liu Xingcan začala studovat, hlavně češtinu. Studia provázely obtíže, tehdy se Čína moc nezabývala zahraniční literaturou, pouze kniha Příběhy dobrého vojáka Švejka měla čínskou verzi, kterou předložil známý čínský spisovatel Xiao Qian z anglické verze, protože tehdy Čína věděla velmi málo o Československu. Liu Xingcan hlavně studovala českou historii a literaturu. Po kontaktech s tamními obyvateli získala Liu Xingcanové zvláštní vztah k Česku. Byla přesvědčena, že cesta do Československa nebyla zbytečná a už byla zamilovaná do tohoto národa. V období studií přijala Liu Xingcan pomoc mnoha místních obyvatel. Informovala studenty:

„Místní přátelé považovali mne za své dítě, měla jsem v Československu mnoho maminek. Ve městě Zlíně mě maminka mojí spolužáků vždy považovala za své dítě. O víkendu mě často pozvala na večeři, také jsme šly často na houby. Cítila jsme se, jako bych byla ve svém domku. Takoví byli tamní běžní obyvatelé."

O národu Čechů se Liu Xingcan domnívá, že ačkoli nemá velkou populaci, je to národnostní menšina na světě, ale mezi světovými národy by měli být Češi velký národ. Známý náboženský reformátor Jan Hus se narodil v Čechách, dosud jeho lesku se ještě nachází na staroměstském náměstí v hlavním městě České republiky v Praze. Jan Hus nebyl pouze reformátor náboženství, je také bojovný revolucionář, usilovně bojoval s útiskem daného římského impéria. Reprezentoval ducha Čechů, který není pyšný, není brutální, ale mají svou tvrdost v duši i v krvi. Česká literatura nebyla zničena i pod útiskem mnoha zahraničních národů, nyní ještě má své důležité postavení na světě. V první polovině minulého století, mnoho známých čínských spisovatelů předložilo skupinu českých literaturních děl, protože tehdejší Čína byla podobná jako bývalé Československo, zaznamenaly útisky ze zahraničí, ale vždy představil neporazitelného ducha. Humoristický, elegantní, ale tvrdý v duši, takový duch se ztělesňuje očividně v dobrém vojákovi Švejkovi.

„Tento národ má hodně věcí podobných jako náš, nejdůležitější je to, že se neobává násilí, ale má jinou cestou ztělesnění. Takový duch se humoristicky ztělesňuje v literatuře, proto vznikl člověk jako Švejk, protože není běžný člověk. Často se směje, ale podívejte se na tohoto člověka, nikdo ho v jeho očích, včetně krále, policisty a armády, nepokoří, což je také vnitřní síla českého národa. Cestou postavy Švejka, takový národní duch byl představen."

Stará paní Liu Xingcan se domnívá, že výzkum naší země české a slovenské literatury je pouze na začátečné úrovni, mnoho vynikajících děl ještě nebylo předloženo, ještě vyzve následující bohemisty, aby přeložili více a lepší české literaturní díla do čínštiny a doporučovali je čínským čtenářům. Současně se domnívá, že poznání zahraničních zemí o Číně je velmi nedostatečné, je také velkým úkolem čínských bohemistů lépe informovat české obyvatele o čínském rozvoji.

„Na druhé straně, úředníci pracující s cizím jazykem jako my, mají další úkol, kterým je informovat svět o Číně. Čína je velká, čínské vlivy ve světě se také zvětšují každodenně, ale někteří lidé o nás mnoho nevědí, nerozumí naší činnosti. Čína je vyvinutá, ale jaká byla naše země v minulosti, možná mnoho lidí nepozná. Proto je třeba nás, abychom tyto věci propagovali a informovali o tom více lidé."

Stará paní Liu Xingcan už pracje s češtinou více než 50 let, alespoň v celém svém životě, ale má velmi ráda svou práci, její láska k překladatelství českého jazyku činila velký dojem jejím studentům.

„Často si myslím, že pokud mám druhého života, chce nadále v tomto odvětví pracovat, ještě mám zbývající úkoly."

Už přeložila více než 40 děl včetně knih i článků, ale Liu Xingcan vždy nemyslela na konec své práce.

„Nedokázala jsem žádný úspěch, a to není skromnost. Fakticky cítím, že ještě mám hodně úkolů. Mám velký dojem z Česka i českých lidí. Můj cíl je oplatit přátelství českých přátel a upevnit přátelství mezi lidmi obou zemí, ale česká literatura je velmi bohatá, udělala jsem jen málo práce. Ve svém životě pokračuji v překladatelství českého jazyka, pokud budu žít."

Na konec paní Liu vyjádřila své přání k dobré budoucnosti mladých bohemistů.

Živá beseda skočila, byla krátká ale naši mladí bohemisté získala vzácné informace. Doufáme, že bude více překladatelů jako paní Liu, které udělá více pro kulturní styky mezi oběma zeměmi.