K datu 8. července 2008 bylo na Seznam světového dědictví Unesco zapsáno třicet 37 čínských památek, z nichž je dvacet pět kulturních, sedm přírodních a čtyři smíšené, a jedna památka kulturně-krajinná.

V dnešním pořadu bychom nejprve informovali o čtyřech smíšených památkách.

Hora Tchaj-šan: Rozprostírá se v délce asi 200 kilometrů na východě Číny. Stojí v čele pěti slavných posvátných hor. V průběhu staletí vládcové pravidelně konali poutě k jejím vrcholu. Zdejší lidská díla jsou dokonale a harmonicky integrována s přírodou. Tchaj-šan byl odjakživa inspirativním prvkem čínských umělců a učenců. Je symbolem starověké čínské civilizace a víry.

Žluté hory: Prosluly jménem „nejpodivnější a nejúžasnější hora" již v polovině šestnáctého století př.n.l., kdy byla zaznamenána největší prosperita čínské literatury a umění. Žluté hory do jediného celku shromažďují krásnou scenerii všech slavných čínských hor a jsou známé zejména zvláštními borovicemi rostoucími na skalách a prapodivně formovanými kameny zahalenými do mraků.

Hora E-mej-šan a Lešanský buddha: V prvním století př.n.l. byl na vrcholku hory E-mej-šan postaven první buddhistický klášter v Číně. Můžete zde obdivovat největší sochu Buddhy na světě, který je vytesán přímo do skály v sedící poloze. Buddha pochází z doby dynastie Tchang a je 71 metrů vysoký. Oblast je rovněž bohatá na řadu živočišných a rostlinných druhů.

Pohoří Wu-i: Je nejproslulejší biosferická rezervace na jihovýchodě Číny. Rovněž představuje útočiště pro řadu vzácných rostlinných druhů. Na obou březích řeky Ťiou-čchü(Devět zátočin) nalezete nádherné údolí a nespočet klášterů. Tato oblast poskytla dobré geoprostředí pro rozvoj a šíření neokonfuciánství v době dynastií Tchang a Sung.

Národní park Lu-šan jako kulturně-krajinná památka: Areál hory Lu-šan je jedním ze zdrojů čínské civilizace. Zdejší buddhistické a taoistické kláštery, jakož i neokonfuciánská škola Paj-lu-tung(Jeskyně bílého jelena), jsou zvláštními způsoby integrovány do krásy s význačnými přírodními hodnotami. Tím vznikla kulturní krajina mající nesmírnou estetickou hodnotu a těsně související s duševním a kulturním životem čínského národa.

V červenci 2008 byly další dvě čínské lokality zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO. A to jsou Fu-ťien tchu-lou jako kulturní památka a Národní park San-čching-šan jako přírodní památka.

Fu-ťien tchu-lou: památka zahrnující celkem 46 domů postavených od 12. do 20. století v jihovýchodní části provincie Fu-ťien. Tchu-lou je název právě pro několikapodlažní hliněné domy s kruhovými nebo čtvercovými náměstíčky, jež se nacházejí uprostřed rýžových, čajových a tabákových polí. Z obranných důvodů byly stavěny jen s několika málo okny a jedním vchodem. Jejich základem jsou vysoké opevněné zdi zakryté střechami s převislými okapy. Naopak interiéry jsou často bohatě zdobeny. Nejvíce propracované stavby vznikaly v 17. a 18. století. Každý dům pojme až 800 lidí a je vždy vertikálně rozdělen mezi rodiny, které mají k dispozici dva až tři pokoje v každém patře. Často se jedná o celé rodinné klany, díky nimž se domy nazývají "malá rodinná království" nebo "hemžící se městečka".

Národní park San-čching-šan: Rozkládá se na západě pohoří Chuej--aj-jü na ploše 22 950 hektarů a charakterizuje ho především vysoká koncentrace fantaskně tvarovaných skalních útvarů jako například žulové štíty či žulové pilíře připomínající lidské nebo zvířecí siluety. Krásu parku navíc umocňuje bohatá vegetace a zvláštnosti klimatu způsobené kombinací subtropických, monzunových a mořských vlivů. Působivé jsou i zdejší deštné pralesy, až 60 metrů vysoké vodopády, jezera a potoky. Domov zde nalézá přes 2500 rostlinných druhů.