V centru Pekingu je postranní ulička s názvem Cui Hua, které se v čínštině říká také jako Hu Tong s názvem Cui Hua. Je úzká, dlouhá a zahnutá. Tato postranní ulička byla významná před 28 lety. Americký novinář ji vykreslil takto: „V srdci Číny se obnovuje prodej chutných potravin a soukromý obchod v malé postranní uličce…" Díky paní Liu Gui-xian a její restauraci s názvem Bin Yue, která byla vůbec první čínská soukromá restaurace, byla tato ulice v této době významná. Dnes vás budeme vyprávět o příběhu Liu Gui-xian. V roce 1980 byla životní podmínka její rodiny těžká.

„Mám mnoho dětí a příjem byl nízký. Život byl velmi těžký. V té době jsem vařila pro druhé. Myslela jsem, že umím dobře vařit, tak proč si nezaložit svou restauraci? A tak jsem rezignovala na svou práci a připravovala jsem se na otevření vlastní restaurace."

Liu řekla, že její cíl otevření restaurace byl jednoduchý. Na jedné straně chtěla vydělat víc peněz, aby životní podmínka její rodiny byla lepší. Na druhé straně chtěla, aby se její dvě děti bez práce naučily ruční práci, aby mohly v budoucnosti najít práci. Ale nebylo tak lehké založit restauraci. Když chtěla otevřít restauraci, potřebovala provozní licenci. Přišla na úřad pro průmysl a obchod v pekingském obvodu Dong-čeng a požádala o licenci k otevření restaurace, všichni se smáli.

„Někdo z úřadu řekl: ‚Odejděte. Nemůžete si otevřít restauraci. Náš stát nemá vytvořenou danou politiku týkající se Vaší záležitosti.' Přemluvila jsem je. Řekla jsem, že bych chtěla vydělat peníze, abych uživila svoje děti. Oni řekli, ‚Máte dobrý nápad. Ale nikdo z nás pro Vás nemůže provozní licenci zařídit.'"

Čínská vláda předtím předložila návrh na obnovu a rozvoj soukromé ekonomiky. Dovolila nezaměstnaným pracovním sílám, které jsou registrovány jako oficiální obyvatelstvo, aby se zabývaly soukromou činností opraveny, služeb a řemeslem. Ale neexistoval žádná politika na další odvětví. Úřad pro průmysl a obchod nikdy nevyřizoval provozní licenci pro soukromou restauraci. V této době patří restaurace v celé Číně státu. Ale Liu Guixian se nevzdala. Díky svému úsilí nakonec dostala licenci.

Ale také potřebovala peníze k otevření restaurace. Liu Guixian neměla ani peníze, ani stoly, ani židle. Opět přišla na úřad pro průmysl a obchod požádat o pomoc.

„V úřadu pro průmysl a obchod seděl pan Suo, což byl starý přestavitel. Řekl, že se za mě zaručí. Přijeli jsme do banky a vzala jsem si půjčku. Když podepsal dokumenty, půjčila jsem si 500 juanů. Dříve jsem si nikdy nevzala půjčku od banky. Pocítila jsem jisté obavy."

Ve dne 30. září roku 1980 otevřela Yue Bin svoji restauraci.

„Ve dne, kdy se otevírala restaurace, se před ni postavilo do řady více než sto lidí. Pršelo tehdy. Původně jsem se obávala, jestliže někdo přijde ten den najíst. Nikdy bych nepředvídala, že by mohlo přijít tolik lidí."

Po třech měsících byla restaurace čím dál tím významnější. Číňané a cizinci se tísnili v této malé restauraci. Liu Guixian řekla, že jeden Američan maloval speciálně pro její restauraci mapu. A poté americké velvyslanectví v Číně poslalo tuto mapu dalším velvyslanectvím v Číně. A tak zahraniční velvyslanectví v Číně obvykle objednávala jídlo v její restauraci.

„Nejprve se muselo jídlo objednat. Po 60 dnech od objednání bylo jídlo doručeno na danou adresu. Ačkoli byla situace v tomto ohledu složitější, o objednávky z naší restaurace měli zájem."

Liu byla velmi překvapená, když do její restaurace přišli bývalí čínští premiéři Čen Mu-chua a Jao Ji-lin. Pro Liu to byly šťastné okamžiky.

V současnosti koupili Liu Guixian a její manžel Si He Juan v okolí pozemky o výměře 600 čtverečných metrů. Na podzim seděli pod stromem a pili čaj. Vzpomínali na minulost. Přestože oslaví Liu letos 76 let, stále pracuje ve své restauraci.