Hu Songhua se narodil v roce 1930 a letos oslavil už 77 let. I v tak vysokém věku je ale velmi aktivní ve společenském životě. Dovede zpívat, malovat a tvořit karigrafii. Na pekingském novoročním koncertu v roce 2007 vystoupil Hu na jeviště, tehdy mu bylo 76 let, a zazpíval svou známou Píseň chvály. Jeho dokonalé vystoupení ocenilo mnoho diváků. V žádném případě nebylo patrné, že zpívá tenorista v tak vysokém věku. Hu má takový zvyk, že po zpívání tvoří kaligrafii. Vysvětlil, že při kaligrafii hrdlo odpočívá, ale dlouhý dech v plících nepřestává a užívání štětce je právě v tomto stavu uvolňující. Chvíli píšete, pak znovu začnete zpívat a budete mít pocit, že váš dech je ještě silnější než dřív. Hu se domnívá, že malířství, karigrafie a zpívání mají stejný původ. Jsou to tři umění která splývají. Ve zpívání existuje dynamika tónů, změna tónového odstínu a rytmu, změna hudební barvy, zpomalení či zrychení hudebních vět atd. Tyto prvky mají stejná estetická kriteria jako malířství. V malířství a karigrafii existuje uspořádání struktury, intenzita tlaku štětce na papír, síla a jemnost tahů, jejich vedení - tahy jsou rovné anebo šikmé, síla nebo slabost barvy atd. Tyto zásady existují v malířství, karigrafii i zpívání.

Hu Songhuaův otec byl lékař, který miloval karigrafii a malířství a v obou oborech dosáhl vysoké úrovně. Malý Hu se ve svém dětství učil nejprve čtyři roky v soukromé škole starého typu, potom přestoupil na novodobou školu. Díky otcově péči a pod vlivem svého vzorného jednání získával malý Hu čím dál tím větší zájem o malířství. Když Hu chodil na základní školu, otec ho žádal, aby cvičil kaligrafii a malířství dvě tři hodiny denně. Se souhlasem otce mohl malý Hu využívat volný čas ke čtení staročínských knih nazvaných „Podivné příběhy z osamělé osobní knihovny". Po každé, když přečetl jednu kapitolu z této knihy, kreslil na základě svých představ postavy z děje na malý papír. Po čase získaly postavy které nakreslil různé povahy a tváře. Tyto postavy byly různé. Otec ho pochválil a považoval ho za dítě, které má rádo výuku. Od té doby ho otec školil ještě náročněji a systamaticky.

Hu měl pak tři učitele, kteří malovali čínským nebo evropským způsobem a učil se karigrafii po vzoru známých mistrů v čínských dějinách. Takové studium trvalo celkem 13 let, což u něho položilo pevný základ malířství a karigrafie.

V roce 1949 Hu Songhua absolvoval Severočínskou universitu a stal se hercem třetího uměleckého souboru této university. O tři roky později byl přemístěn do Ústředního souboru národnostních písní a tanců. Ve všech obdobích intenzivního studování pěveckých čísel se nezřekl malování a kaligrafie a jen co měl chvíli volna maloval. Díky jeho „Písni chvály" se stal známým pěvcem, ale ti, kdo ho znají, vědí, že jeho prvním oborem je malířství a karigrafie.

V roce 1992, kdy bylo Hu Songhuaovi už 62 let, Hu a jeho žena začali projekt, který otřásal čínským hudebním světem. Oba dva podali příslušnému státnímu úřadu žádost na natočení uměleckého televizního seriálu nazvaného „Nekonečné písně z dlouhé cesty". Seriál zaznamenává téměř sto písní národnostních menšin. Oba manželé je natočili za tři roky, kdy cestovali po různých oblastech národnostních skupin. V průběhu natáčení Hu Songhua navíc vytvořil díla obrázků, kaligrafie a básní.

V posledních letech se Hu Songhua aktivně věnuje veřejně prospěšným akcím. Zúčastnil se různých dobročinných uměleckých představení, dobročinných prodejů malířských a karigrafických děl u příležitostí přírodních katastrof, Pekingské olympiády a paralimpiády atd.

Hu Songhua ještě zorganizoval bezplatný umělecký kurs pro mladé žáky národnostních menšin a dosáhl značných úspěchů.

Známý pevec Hu Songhua žije v důchodu, ale stále pracuje v uměleckém světě.

Vážení posluchači, slyšeli jste naše informace o pěvci Hu Songhuaovi. Tím končíme dnešní pořad. Na slyšenou příští středu.