Minulý týden jsem vám v této relaci představila Lukáše Rittsteina, který je autorem jedné ze soch, které jsou k vidění v zahradě Velvyslanectví České republiky v Pekingu. Tento sochař patří k mladší vlně představitelů českého moderního umění.

Jeho socha „Anči tanči" je jednou z devíti výtvorů kolekce s názvem Les. Tento jeden kus vystavovaný v Pekingu symbolizuje lidskou duši, lidské srdce.

Rittstein se inspiruje v papuánské džungli, kam pravidelně podniká výpravy za místními domorodci. Tuto oblast vnímá jako jeden z posledních regionů nedotčených civilizací. Spirituální svět domorodců z papuánské džungle pak konfrontuje se symbolismem a abstrakcí v moderním umění.

V současnosti připravuje velkou výstavu pro Centrum současného umění v Doksech, kde bude možné zhlédnout zhmotněné výsledky jeho deset let trvajících aktivit spojených s cestami do nitra Papuy. Otázka je tedy nasnadě – jak ovlivnilo toto setkání s jinou civilizací samotného umělce?

Já jsem o to snil od dětství, tak to považuji za takovou jednu řeku, za takovou jednu cestu. Samozřejmě že ty zážitky a zkušenosti mě absolutně formují.

Je ještě nějaká další civilizace nebo oblast, do které byste se chtěl jet podívat a případně se tam inspirovat?

Mě každopádně zajímají šechy cizí kultury, ale teď vzhledem k tomu, že na konci tohoto týdne se vydám zase zpátky do džungle dokončit takový dlouhodobý happening, vezu zpátky náčelníkům odlitky jejich těl, které jsem právě použil v jedné soše, konkrétně také v soče, která patří do této série Les, tak se soustředím na tuto oblast.

Jak vás domorodci berou? Jak vás přijali jako bílého muže?

V některých místech, kde o okolním světě nevědí nic, nás považovali za duchy. Pak jsou oblasti, kde jejich myšlení je celistvé, ale už tuří, že za tou džunglí nebo za horami něco jiného pokračuje, co si nedokážou představit. Takže vědí, že běloch je člověk. Tak vlastně jako někoho z neznámého světa.

Já se ještě zpátky oklikou vrátím k té vaší soše, která je tady k vidění. Jak se dostala do Pekingu?

Tak ta se sem dostala tak, že Galerie Zdeněk Sklenář prezentovala české moderní umění na veletrhu Art Beijing a tak to vlastně vzbudilo takový ohlas a takový zájem,že vznikla komunikace a další jednání a bylo nutné, aby některá díla zůstala v Pekingu a zároveň ambasáda byla tak vstřícná a prozíravá, že tady jsou některá díla instalovaná v souvislosti s architekturou.

Milí posluchači, příští týden vás zavedu na jihozápad Číny, do provincie Guizhou. Na slyšenou se těší autorka dnešní relace Ivana.