H.S.: Dobrý večer milí posluchači, u Čínských zajímavostí vás vítá Hana Staňková.

Jak jsem v minulém pořadu slíbila, několik následujících týdnů se teď budeme věnovat čínskému vzdělávacímu systému, tomu co má společného s tím naším, ale i tomu, v čem se liší.

Vzdělání má v Číně dlouho tradici. Lze říct, že historie čínského vzdělávacího systému je stejně dlouhá jako historie čínské civilizace, protože čínská šlechta se vždy snažila zabezpečit vzdělání pro svoje potomky. Nejstarší doklady hovoří o škole Shang Xiang, z let 2257 – 2208 př.n.l, kde právě moudří starci vychovávali mladé šlechtice. Obvykle se vyučovalo šest umění – např. hudba, lukostřelba, vozatajství, literatura nebo matematika.

Když jsem se v Číně pokoušela vysvětlit, že v 17. století u nás působil Jan Ámos Komenský, kterého považujeme za zakladatele pedagogiky – tedy nauky o tom, jak učit a současně jsem se ptala, zda existuje také nějaký takový čínský „učitel národů", všichni odpovídali, ano – Konfucius a já jen dodám, že den jeho narození se dnes v Číně slaví jako den učitelů.

Konfucius žil kolem roku 500 před naším letopočtem a i když to byl z našeho pohledu hlavně filozof, tvrdil, že vzdělání by mělo být poskytnuto všem lidem bez rozdílu a každý student by měl být vyučován podle svých schopností.

Vzdělání se ale v Číně velice brzy stalo také společenským nástrojem. V roce 605, v době vlády dynastie Han, byl totiž založen systém císařských státních zkoušek, které měly připravovat úředníky pro správu tak rozsáhlé země, jakou je Čína. Je zajímavé, že tento zkouškový systém, zaměřený v prvé řadě na velké množství memorovaných znalostí byl zrušen až v roce 1905. Tehdy už se do Číny dostalo mnoho obchodníků ze západu, kteří sem přinášeli svoje znalosti, dovednosti, náboženství a tím pádem i svoje vzdělávací návyky. Ve vzdělávání začal být kladen důraz na studium jazyků a na znalosti související s průmyslovou produkcí. Bylo založeno mnoho nových škol tehdejšího západního typu. Jednou z nich je i Pekingská střední škola číslo 166, kam jsem se vypravila natáčet rozhovor o soudobém školství. Přivítala mě ředitelka školy Wang Lei , společně s Zhao Ying a Zhou Yan, které na této škole vyučují angličtinu:

Zhou Yan a Zhao Ying: Naše škola má dlouhou historii. Byla založena v roce 1864. Zakladatelkou byla žena - Američanka –paní Bridgemanová. Naše škola byla původně dívčí katolická škola, postupně se ale změnila v běžnou školu pro dívky i chlapce. Ano, má dlouhou historii.

H.S.:Pojďme si teď povídat o vzdělávacím systému v Číně. Jak je to s povinnou školní docházkou? Kdy začíná a jak je dlouhá?

Wang Lei: Povinná školní docházka v Číně trvá od prvního do devátého ročníku

H.S.: V kolika letech ji tedy studenti nastupují a v kolika ji končí?

Zhao Ying: Děti obvykle začínají svou povinnou školní docházku v šesti letech a končí ji v patnácti. Povinná školní docházka je devět let. Ano, končí v patnácti nebo šestnácti.

H.S.: Devítiletá povinná školní docházka platí od roku 1984, kdy začal být kladen větší důraz na vzdělání, protože Čína usilovala o rozvoj nejen vědy a techniky, ale i humanitních studií. To se projevilo i na výši prostředků, kterými bylo školství podporováno. Během osmdesátých let se investice zvýšily o 75% z původních asi 10% státního rozpočtu na něco přes 16%.

V krátké historii vzdělávání jsme se tedy dostali od šesti umění před více než 4000 lety až k devítileté povinné školní docházce. O tom, jak funguje samotný školní systém, na co klade důraz a třeba i o tom, jak velké jsou průměrné čínské třídy si budeme povídat zase příští týden. Na slyšenou se těší Hana Staňková.