Vesnička „Lü Keng," kterou máme v plánu dnes navštívit je a není typickou vesnicí provincie. Při vstupu dovnitř totiž musíte zaplatit vstupné, za což můžete nahlédnout dovnitř některých domů a vůbec, můžete si užívat to, že vesnice je na příjezd zvědavých turistů připravena. Mojmír Otava to nazval jakýmsi živým skanzenem, protože vesnička je opravdu živá a příjmy z turismu představují pro místní zemědělce příjemné přilepšení. Jak taková vesnice tedy vypadá?

Mojmír Otava: Jako všude v Číně, důležitá je voda, proto je vesnice rozložená u řeky. V okolí vesnice je samozřejmě na každém kousku zemědělská půda a nejrůznější vodní díla slouží k zavlažování těch políček vodou. Buďto jsou ta vodní díla určená k pěstování rýže nebo se přímo ve vodě pěstuje nějaký druh zeleniny. No a přímo ve vesnici je vidět, jak moc je život s tou vodou spjatý. Voda je hlavní komunikace nejen z hlediska toho, že poskytuje vláhu, ale zároveň se tam setkávají sousedé, tam myjí svou potravu, svoje nádobí i svršky. Proud potoka nebo říčky je něco jako je u nás náměstí. Je to hlavní komunikační centrum.

H.S.: Čím je typická místní architektura, mohl bys popsat nějaký takový typický místní domek?

Mojmír Otava: Vchod míří samozřejmě do centra, tzn. směrem k říčce nebo k potoku. Vchod je u úředníků nebo výše postavených lidí ohrazen bránou, která měla symbolizovat vyšší postavení, a také to, aby peníze neutíkaly z domu. Když projdete hlavním vchodem, před vámi jsou další vrata, která se otevírají jen u příležitosti návštěv nebo když přichází výše postavení členové domácnosti. Normální lidé chodí okolo. Za těmi dveřmi je místnost, kde se rodina setkávala s návštěvou a kde jedla. Spalo se za touto místností a tam samozřejmě byla i kuchyň a nějaká hospodářská stavení. Bohatší domy měly i první patro, kde prý žily především ženy. Když se vešlo do těch bohatších domů, tak díky tomu, že měly trochu větší rozlohu ta první místnost nebyla zastřešená. To mělo symbolizovat to, že voda, která do domu teče je bohatstvím domu. Všechna ta voda se zadržovala, aby neutekl zdroj obživy a zároveň neutekly peníze.

H.S.: Místní domky jsou vyšší než širší a nejvíce na nich asi upoutá jejich zajímavá střecha. Vlastně ani ne tak střecha, jako boční štíty, které schodovitě vystupují nad krovy a jsou krásně zdobené. Já bych to nazvala – bílé domky s rohatými střechami. Teď už ale zpět k našemu povídání, z čeho jsou domky postaveny?

Mojmír Otava: Samozřejmě ty chudší domy jsou dělány z cihel nebo z kamení. Ty bohatší mají různě vyřezávané trámoví popřípadě i okna a další věci. Tyhle domy jsou celkem chladné, ale zřejmě je to účelové, protože jak jsem už zmiňoval, v létě je tady kolem 40°C tepla. Určitě by nebyl problém stavět otevřenější, slunnější domy, ale místní lidé určitě vědí proč takhle ty domy staví.

H.S.: Příští týden se s Mojmírem Otavou setkáme naposledy. Tentokrát nás čeká výlet do přírody, do hor Lu Shan. Pěkný týden přeje Hana Staňková.