V uplynulých 30i letech po reformě a otevírání se světu zaznamenaly tibetské zemědělství, pastevectví, doprava, zdravotnictví, ekonomika a společnost velký rozvoj, život tibetských mas zaznamenal značné zlepšení. V dnešním pořadu bych vás chtěla seznámit s příslušnými informacemi.

„naše společnost Da Re Wa už má 8 poboček. Až do roku 2007 dosáhl konstantní kapitál více než 500 milionů juanů. Vytvořila a má tak velké bohatství, to je nepředstavitelný rozdíl oproti starému Tibetu."

Výše uvedená slova řekl 50iletý Qun Pei Ci Ren, který se narodil v chudé rodině nevolníků v tibetském okrese Ren Bu. V roce 1982 založil stavební skupinu s názvem „Da Re Wa". Po 26iletém úsilí je dnes „Da Re Wa" už známým podnikem v Tibetu.

Po reformě a otevírání se světu zaznamenala životní úroveň mnoha Tibeťanů obrovské změny stejně jako Qun Pei Ci Ren. Ve vesnici Zang Re, která je vzdálená několik desítek kilometrů od Lhasi, žije Ba Sang, který se zabývá chovem krav.

„krmím 35 krav. Denní produkce mléka dosáhla více než 200 kilogramů. Máme ještě 11 techniků a prodavačů. Kromě mzdy za práci a výdaje na krmení můžu každý rok vydělávat přes 70 tisíc juanů. Život je čím dál tím lepší."

Před 30i let když traktor poprvé vstoupil do tibetské vesnice, místní lidé byli velmi zvědaví. V současné době se mnoho rolníků a pastevců už nespokojilo s tradičním výrobním způsobem a koupilo si moderní zemědělské stroje a auta. Vesničan Cai Dan Ping Cuo řekl:

„teď skoro každá rodina v naší vesnici používá zemědělské stroje. Značně se zvýšila pracovní efektivita a produkce obilí. Teď jsou moje průměrně roční příjmy vyšší než 30 tisíc juanů."

V uplynulých 30i letech se s rychlým rozvojem tibetské ekonomiky a společnosti příjmy Tibeťanů neustále zvětšovaly. Podle statistických údajů tibetské autonomní oblasti dosáhl v roce 2007 čistý důchod na hlavu jednoho městského obyvatele 11.131 juanů, čistý důchod na hlavu jednoho rolníka a pastevce byl 2.788. Odděleně se zvýšily o 10.566 a 2.613 juanů ve srovnání s rokem 1978.

Zástupce vedoucího výzkumného ústavu tibetské akademie věd o vesnické ekonomice Duo Qing uvedl, že se rychle rozvíjí také tibetský turismus, národní řemesla, transport atd. V minulosti tibetský lid jenom doufal, že se nají a ošatí. Teď se zvyšováním životní úrovně čím dál tím více lidí věnuje pozornost zlepšení životní kvality. S tím se zdravotnické výdaje také neustále zvyšují. V Tibetu se počet zdravotních organizací zvětšil z 3 na začátku na současných 7.127. Teď už mají rolníci a pastevci v celé oblasti zdravotnické pojištění. Příslušný úředník tibetského zdravotnického odboru Wang Jianpeng řekl:

„v roce 2007 v tibetské zemědělské a pastevní oblasti dosáhl zdravotnický fond na hlavu jednoho člověka 110 juanů. Z nich ústřední investice byla 85 juanů na hlavu jednoho člověka. Taková úroveň je značně vyšší než celostátní průměrná úroveň."