Wang Shixiang se narodil v roce 1914 v Pekingu. Ve svém mládí získal titul bakaláře a magistra v oboru literatury na universitě Yanjing, která je předchůdcem současné Pekingské university. Pak pracoval jako asistent výzkumníka Čínské stavební společnosti, zástupce výboru pro kulturní památky ztracené za války a vedoucí sekce historických památek Muzea zimního paláce.V současnosti zastává funkci člena státního výboru pro posuzování historických památek a výzkumníka Ústředního ústavu pro výzkum literatury a historie. Jeho žena Yuan Quanyou, která byla jeho spolužačkou na universitě Yanjing, výborně hraje na čínský hudební nástroj Guqing a po celý život se zabývá studiem starobylé hudby. Přitom se také vyzná v kreslení podle vzoru a ve vystřihování. Ve Wangově knize „Vzácná podívání na nábytek z dynastie Ming" je uvedeno mnoho nákresů nábytku, které vytvořila právě jeho žena. Vážení posluchači, v našem dnešním programu Pestrobarevné stáří budeme mluvit o tomto starém pánovi.

Z mnoha starých kulturních pracovníků patří Wang Shixiang do naprosto neobyčejné kategorie. Jeho dětství bylo šťastné a bezstarostné. Pochází z kulturní rodiny. V mimopracovní době jeho pilně pracující otec rád navštěvoval starožitnictví a kupoval ukázky starých porcelánů, což mělo na malého Wang Shixianga velký vliv. V klidné a příjemné rodinné atmosféře, kterou jeho rodiče vytvořili, žil malý Wang velmi radostně. Kromě pekingské opery a chovu ptáků, do kterých se nevrhl se vší vážností, měl různé koníčky. Se zájmem vzpomínal, že na základní škole psal nepřetržitě několik týdnů anglický sloh. V každé práci psal pouze o holubech. Učitel mu s hněvem jeho práci vrátil: „Když příště nezměníš téma, dám ti špatnou známku bez ohledu na to, jestli píšeš dobře nebo špatně." Na podzim chytal cvrčky a v zimě choval zpívající hmyz. Naučil se techniku kreslení vzorů na malé vydlabané tykve, ve kterých choval cvrčky. Učil se zápas, choval jeřáby a jezevčíky. Mladý Wang se přitom spřátelil s mnoha kamarády z různých společenských vrstev.

Jeho koníčky jsou různé, např. chov cvrčků, holubů, jeřábů nebo jezevčíků, zápas, vaření, malování lakem, kresba ohněm, řezba na bambus a nábytek z dynastie Ming. Tyto věci má velmi rád. Do těchto koníčků neváhá investovat velké peníze a mnoho času. Při hledání těchto věcí se spřátelil s různými obyčejnými lidmi a skromně se od nich učil.

Nábytek, který Wang Shixiang sbíral, je dnes vystaven v šanghajském muzeu, čehož však nelituje. Řekl: „Nejenže jsem nelitoval, naopak měl jsem velkou radost. Tehdy se se mnou radil můj přítel z Hongkongu pan Zhuang. Chtěl ode mne nakoupit nábytek a věnovat ho Šanghajskému muzeu. Moje podmínka byla, že všechny kusy nábytku, které nakoupí, musí věnovat muzeu a že si nenechá jediný kus. Jestliže přijme tyto podmínky, prodám všechen nábytek včetně vzácných kusů, které byly zaneseny do knihy „Vzácností" a nenechám si ani jeden kus. Přitom jsem nežádal prodejní cenu. Kolik mi zaplatí, tolik přijmu, když to bude stačit na koupi bytu, do kterého se přestěhuji ze starého domu. Konečná cena, kterou hongkongský přítel zaplatil, činila jen jednu desetinu mezinárodní ceny. Ale byl jsem spokojen, protože jsem našel místo, kde budou tyto věci uchovány. A tak se 79 kusů nábytku, které Wang Shixiang získal v uplynulých 40 letech, dostalo do Šanghajského muzea. Ve sbírce bylo i velké křeslo z růžového dřeva s pivoňkovým žilkováním, které patří k nejlepším z nejlepších. V knize "Vzácnosti" se tento kus objevil dvakrát. Podle smlouvy s panem Zhuangem jsem měl prodat pouze jeden kus, ale prodal jsem všechny čtyři kusy a ani jeden jsem si nenechal. Proč? Protože čtyři kusy tak vzácného nábytku patří k sobě. Nechtěl jsem je rozdělit. Tato čtyři křesla jsem doma nepoužíval. V Šanghaji může být vystavena celá sada. Vzácný nábytek našel místo, kde může být vystaven. To by je výborné, že!"

Pan Wang se nepovažuje za sběratelského mistra. Domnívá se, že sbírání záleží nejen na znalostech a zálibě, ale také na penězích, které jsou velmi důležité. Jeho rodinné pozadí a životní zkušenosti ukazují, že má podmínky pro to být sběratelským mistrem. Věci, které má u sebe, mohou být buď velmi vzácné nebo mohou být chatrné jako používané koště. Věci, které má u sebe patří hlavně do druhé skupiny. Tyto věci mohou mít studijní hodnotu, některé mají estetickou hodnotu, ale nemají ekonomickou hodnotu. Proto se nepovažuje za sběratelského mistra.

Vážení posluchači, slyšeli jste naše informace o Wang Shixiangovi, známém pekingském sběrateli. Děkuji vám za poslech. Na slyšenou příští středu.