V Pekingu žije asi stovka Čechů. Pravidelně přijíždějí do čínské metropole studenti, obvykle na rok, zdokonalit si znalost a úroveň jazyka. Bývá jich do dvaceti a v České republice studují obory sinologií počínaje, přes ekonomii a právy konče.

Početnou skupinu tvoří místní diplomatické zastoupení a zaměstnanci české ambasády. A opomenout nesmíme ani manažery a zástupce českých firem v Číně nebo učitele češtiny na místní Univerzitě zahraničních studií.

Dnes jsem k mikrofonu pozvala člověka, který se všem výše jmenovaným skupinám vymyká. Když přijela Libuše Tůmová, můj dnešní respondent, před lety do Číny, ani ve snu ji nenapadlo, že tu stráví následujících 6 let. Nikdo by asi netipoval, že se tato drobná blondýnka vrhne do spousty dobrodružství.

Koho by třeba nelákalo přespat na čínské zdi? Málokdo se k tomu ale odváží. A Libuše patří k té skupině, která, jak se říká, do toho šla.

„Já jsem nikdy do Číny jet nechtěla, nijak jsem to neplánovala. Ale můj bývalý přítel studoval čínštinu a rozhodl se, že si v Číně otevře firmu. A tak jsme se přijeli spolu. To bylo před 6 lety."

Co jsi tady dělala, když jsi přijela? Studovala, pracovala? Co byla ta první činnost?

„U nás v Čechách jsem studovala učitelství, dostudovala jsem, odpromovala jsem a za týden po tom jsem odjela do Číny. Nejdřív jsem tady asi měsíc cestovala, pak jsem se vrátila zpátky domů, ale mezitím jsem si tady našla práci. Za 14 dní jsem se vrátila zpátky a začala jsem tady učit."

Ty máš zkušenost s životem ve Francii a Anglii, protože jsi tam byla na studijním pobytu. Jak dlouho?

„Ve Francii jsem byla půl rok a v Anglii jsem byla rok. Ve Francii to byl Erasmus, to byl výměnný pobyt mezi Ostravskou univerzitou a univerzitou v Mont Peliér. V Anglii jsem byla jakou au pair a sama jsem si platila studium na škole."

Když srovnáš život v Evropě, nejen České republice, ale i třeba Francii a Anglii, a potom v Číně. Jaký je mezi tím rozdíl?

„Určitě je vidět, že Čína je rozvojová země. Třeba mě přijde, že vyšší vrstvy v Číně mají takový životní standard jako my v Evropě. Ale když se člověk podívá na ty chudší lidi, tak si uvědomí, jak my se máme dobře. Oni bydlí na strašně malém prostoru, stačí jim pár juanů na den. Zatím co my u nás v Čechách si pořád stěžujeme, že nic nemáme, že je všechno drahé. Ale kdybychom měli tolik peněz, jako mají ti chudí, tak bychom si vážili toho, co máme."

Teď učíš angličtinu na základní škole. Jaká je komunikace s dětmi, které předtím angličtinu neměli, jak se s nimi domlouváš, jak to vypadá v praxi?

„V hodinách nemám dovoleno mluvit čínsky, tak můžu mluvit jenom anglicky. Ale protože děti na základní škole se učí jenom takovou tu základní slovní zásobu, tak většinu slovíček jim namaluju na tabuli, nebo jim ukážu obrázky, pokud jsou to slovesa, tak jim to zahraju. A učíme se jen jednoduché věty. Když se malé děti učí mluvit, tak taky nemají překladatele, tak ony to nějak pochopí z kontextu, nebo situace, co to znamená."

Tys už řekla, že mluvíš čínsky. Jak dlouho ses učila a za jak dlouho bylas schopná se domluvit?

„Čínsky jsem se doopravdy učila jenom rok, studovala jsem na škole. Bylo to tak,že jsem přijela do Číny a řekla jsem si, já už jsem se předtím naučila anglicky a francouzsky, tak tu čínštinu se přece sama nějak naučím. Koupila jsem si učebnice a začala jsem se sama učit. Po roce jsem zjistila, že cokoli řeknu, nikdo mi nerozumí a že pokud Číňani na mě mluví, tak jim nerozumím. Tak jsem zjistila, že se to sama nenaučím. Uspořila jsem si peníze a zaplatila jsem si studium na vysoké škole na rok. Rok jsem studovala čínštinu, 4 hodiny dopoledne. A to mi hodně pomohlo, protože jsem získala fonetický základ a naučila jsem se psát základní znaky, čínskou gramatiku. Čínská gramatika je docela jednoduchá. Potom jsem už neměla peníze na studium, od té doby se učím sama, protože tu čínštinu musím používat v každodenním životě, tím se vlastně taky zlepšuju. Ale moje čínština není moc dobrá, protože mají 4 tóny a podle toho, jakým tónem člověk vysloví slabiku, tak to znamená něco jiného. Já ty tóny neumím, takže moje čínština je taková rovná."

S Libuší Tůmovou se setkáte podruhé také v některém s dalších dílů pořadu Jak se jim žije. A povídání to bude bezesporu zajímavé. Libuše nám prozradí, jak se bydlí v opravdovém čínském obydlí zvaném hutong, co má na Pekingu a Číně nejraději.