H.S.: Dobrý večer milí posluchači, u poslechu dalšího dílu Čínských zajímavostí vás vítá Hana Staňková. Ten kdo má rád sladké často nepije pivo, ten kdo pije kávu zase nemusí čaj a říká se, že ten kdo má rád Peking, bude zklamán Šanghají a naopak. Něco na to možná je, protože každé z těchto dvou měst dýchá úplně jinou atmosférou. Peking leží ve vnitrozemí a je to asi jedno z mála hlavních měst, kterým neprotéká ani žádná řeka, zatímco Šanghaj se rozprostírá na břehu moře a to ještě ke všemu v ústí Dlouhé řeky a jejích přítoků. Peking se pyšní širokými bulváry, prastarými paláci a chrámy, Šanghaj je nádhernou přehlídkou moderní architektury, kde si lidé dosyta užívají bloudění v křivolakých uličkách. Peking je politickým a kulturním centrem, zatímco Šanghaj převzala úlohu hlavního města obchodu. A právě tam se dnes v našem pořadu vypravíme.

Pokud platí moudrost: „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky," platí dvojnásob pro Šanghaj. Staví a buduje se tam takovým tempem, že opravdu nelze vstoupit dvakrát do stejné Šanghaje. Pojďme se tam tedy společně podívat. Našim průvodcem bude architekt doktor Jan Benda, odborník na slovo vzatý. Kam až sahá historie Šanghaje?

Jan Benda: Šanghaj není nejstarším městem v téhle oblasti Číny. Jsou tady starší města jako je Suzhou nebo Nanjing, která mají daleko větší historii. Šanghaj vlastně vznikla, když řeka, která tady protéká změnila někdy v 9.-10.století našeho letopočtu koryto a vytvořily se tady příhodné podmínky pro osídlení.

H.S.: Původ Šanghaje dodnes připomíná její jméno. Slovo „shang" se v čínštině používá pro věci které jsou nahoře anebo jako sloveso pro pohyb směrem vzhůru – třeba nastoupit do autobusu nebo vystoupat po schodech. „Hai" pak znamená moře. Dohromady bychom tedy mohli výraz „Shanghai" přeložit jako „Vystupující z moře." Teď už ale zpět k historii tohoto města.

Jan Benda: I když se tady našly pozůstatky z doby před více než asi 2000 lety, první písemné doklady o městě jako takovém pochází až z 11.století. Hodně dlouho to byla rybářská vesnice, která neměla velký význam. Třeba Suzhou, které leží asi 100 km západně od Šanghaje bylo v historii daleko významnější. Vyrábělo se tam hedvábí a důležitý byl i obchod.

H.S.: Kdy tedy začala hrát Šanghaj významnější roli?

Šanghaj začala růst a být obchodně významná až v době po opiových válkách, kdy sem přišli Francouzi, Angličané, Američani a vůbec západní kolonisté a na základě dohody s císařem a tehdejší čínskou vládou si vynutili smlouvy nevýhodné pro Číňany. Tyto smlouvy se týkaly asi 12ti měst. Říkalo se jim smluvní města a patřil mezi ně Tianjin, Šanghaj, Hongkong, Suzhou, Canton a další. Západní civilizace vlastně udělaly z těchto měst velice významná obchodní centra. V té době – v polovině 19. stol měla Šanghaj asi 300 tisíc lidí. Bylo to opevněné město s hradbami a baštami a v téhle době se začalo stavět právě mimo to staré čínské město. Šanghaj byla tehdy velice hustě obydlená, bylo tu víc lidí, než kolik se sem mohlo vejít, ale za hranicemi se tehdy nestavělo. Podle povolení vlády se mohlo stavět na břehu řeky, ale tam byly močály, což nebyly pro Číňany výhodné pozemky. A tohle právě uměli řešit Angličané, kteří současně věděli, jak důležitý je přístav u řeky. Takže začali zpevňovat nábřeží a stavět podél řeky, no a od té doby se datuje velký růst Šanghaje. V roce 1850 měla Šanghaj zhruba 300 tisíc lidí, někdy kolem roku 1930 asi 3 miliony a dneska má kolem 20ti milionů lidí.

H.S.: Představte si, že za necelých 160 let by se z města o velikosti Ostravy stala metropole, která má 2 krát víc obyvatel než celá Česká republika. Tak to je Šanghaj. O tom, co všechno takovou změnu provázelo si budeme s Janem Bendou a jeho ženou Ivanou, také architektkou, povídat zase příště. Na slyšenou zase za týden se těší Hana Staňková.