H.S.: Dobrý večer milí posluchači, u dalšího dílu Čínských zajímavostí vás vítá Hana Staňková. Doufám, že jste připraveni na výlet do historie Šanghaje, kterou jsme v našem posledním povídání opustili někdy v 9.-10. století našeho letopočtu, kdy se u řeky Huangpu, která se zanedlouho vlévá do Dlouhé řeky, a pak hned do moře – začala formovat malá rybářská vesnice. I když bylo toto staré město dávno pohlceno metropolí, která se dnes rozprostírá na více než 6,000 km2 , dodnes můžete na mapě Šanghaje vysledovat jeho původní polohu. Je to taková úplně malá kruhová oblast nedaleko od východního břehu Huangpu. V místech, kde vedla původně městská zeď je dnes silnice, dochovalo se jen několik bran, kterými se do města dřív vstupovalo. Jak toto staré město vypadá nám prozradí architektka Ivana Bendová, která už dlouhá léta působí v Šanghaji.

Ivana Bendová: Ta nejstarší část asi už dneska vypadá jinak než původně vypadala. Budov, které jsou tam v původním stavu je dnes už poměrně málo. Jednou z nich by mohl být starý Buddhistický chrám. Jinak většina budov jsou tří až čtyřpatrové domy postavené už z betonu někdy na začátku 90.let minulého století, i když ta jejich architektonická podoba je pořád v takovém tom starém čínském slohu nebo starém čínském tvarosloví.

H.S.: Chrám, který Ivana Bendová zmínila byl ve městě postaven v roce 1602 a zasvěcen městským bohům. Jeho výstavba svědčí o rostoucím vlivu Šanghaje jako kulturního centra té doby. K další změně v uspořádání Šanghaje došlo v polovině 19.století, kdy začaly kolem původního centra růst zahraniční čtvrti. Severně od starého města na břehu řeky Huangpu vznikla Francouzska a Britská koncese a dál na sever se pak přidaly další koncese jako americká a podobně. Koncese se postupem doby spojily do dvou celků – Francouzské a tzv. Mezinarodni – a začaly se rozrůstat směrem na sever a na východ.

Ivana Bendová: Když byly založeny ty cizinecké koncese, tak ty první domy už byly budované poměrně dost velkoryse. Já jsem teď nedávno viděla fotografie z poloviny 19.stol, které ukazují, že se stavěly zděné domy, většinou dvou až třípatrové s kolonádami v přízemí nebo i přes obě patra. Takový trošku koloniální styl. Ale krásné výstavné domy. Samozřejmě tady byl kostel a hned od začátku vznikaly i úřady – jako správa města, celnice a podobná místa. Byla to taková jakoby příjemně založená vesnice nebo městečko.

H.S.: Protože na území každé koncese platily zákony země, které koncese patřila, jezdilo se prý tehdy v některých částech Šanghaje vlevo a v jiných zase vpravo. S postupem času, ale potřebovala růst i samotná čínská Šanghaj.

Ivana Bendová: Na začátku 20. stol, kdy se začala Šanghaj prudce rozvíjet se stavěly zase dvou až třípatrové domy. Stavěly se velice hustě k sobě až vznikl velice zvláštní styl zástavby, kterému se říká „Long Tang" nebo také „Shi Ku Men." Tento výraz označuje kamenný portál nebo kamenné ostění, které se hodně užívalo pro hlavní dveře, kterými se do těch domů vstupovalo. Jsou to v podstatě bloky, které jsou většinou na okraji zastavěny domy s dvěma až třemi patry. V těchhle okrajových domech jsou průjezdy, kterými se vstupuje do vnitřních uliček. Takže ten blok je vlastně celý úplně zastavěný. Nejsou tam takové ty volné prostory, jako když si třeba představíme Vinohradský blok, kde jsou uvnitř stromy nebo je tam jakási zahrada, tak to tady není, je to všechno velmi hustě zastavěné. Ty uličky bývaly zhruba tři čtyři metry široké a vstupovalo se z nich právě tím kamenným ostěním do úzkých řadových domečků s malým dvorkem. V každém tom dvou až třípatrovém domku původně bydlela jedna rodina, ale postupně se tam stěhovalo čím dál víc lidí, takže na konci 70. začátkem 80. let de facto žila jedna rodina v každé místnosti. Ty domy byly v hrozném stavu, protože tam bydlelo mnohem víc lidí než na které byly ty domy stavěny.

Milí posluchači, to byla doktorka Ivana Bendová, která nám v dalším díle Čínských zajímavostí prozradí, jak se v takových domech žilo. Na slyšenou za týden se těší i Hana Staňková.