Konfucius byl myslitelem, politikem a pedagogem na konci historického období Jara a podzimu. Narodil se v roce 551 před naším letopočtem, o 14 let později než zakladatel buddhismu Sakyjamuni a o 18 let dřív než řecký filozof Sokrates.

V 70. letech minulého století jeden americký učenec při srovnání 100 osobností, které měli důležitý vliv na lidskou historii, zařadil Konfucia na páté místo, hned za Ježíšem, Sakyamunim, atd. Ale pro Číňany, vliv Konfucia je největší. Každý Číňan více méně byl ovlivněn jeho teorií.

Konfuciovo rodiště je Ču-fu ve východočínské provincii Šan-tung, kde jsou dosud dochovány domy, kde žil sám i jeho potomci. Chrám nesoucí jeho jméno a hroby jeho rodu. Každý rok v říjnu se zde slaví jeho výročí narození.

Konfuciovým největším přínosem pro čínskou kulturu je rozvíjení školství a sestavování starých knih. Za jeho doby jen děti šlechty mají právo chodit do školy. Do věku třiceti let začínal Konficius zřídit soukromou školu, v níž se mohli učit všichni bez ohledu na rodinný původ a majetkové poměry. Zabýval se vzdělávací činností 40 let. Měl po celý život 3000 žáků, z nichž se 70 stalo významnými osobnostmi v čínských dějinách.

Konfucius kladl důraz na vyučování různými způsoby podle rozličného rozumového vývoje žáků. Vyučoval čtyři předměty. Tj. etiku, jazyk, politiku a literaturu. Dával přednost heuristické vyučovací metodě. Zdůraznil spojení teorie s praxí, a studia s přemyšlením. Jeho výrok „opakování starých učebních látek znamená získání nových poznatků", je dodnes užitečný a cenný.

Za svého staří se věnoval především zpracování a sestavování starých písemných textů. Redigoval a korigoval Knihu písní, Knihu dokumentů, Knihu proměn, a Letopisy jara a podzimu a další starověké knihy, které jsou důležité prameny pro studium politiky, ekonomiky, literatury a filozofie starověké Číny.

Proč konfuciovo učení mělo po celou dobu feudalismu vládnoucí postavení? To není snadno objasnit. Stručně řečeno proto, že jeho myšlenky o přísných společenských třídách a politické reformě odpovídaly zájmům vládnoucích tříd, byly dobré pro tehdejší společenskou stabilitu a podporu společenského rozvoje. Konfucius věřil, že dobré chování, vzdělání a čestnost nejsou výsadou pouze vysoce postavených lidí, že každý člověk se může řídit těmito principy ve vztahu k vlastní rodině, nadřízeným a podřízeným a všem lidem vůbec. Níže postavený musí zase zachovat poslušnost, nadřízený pak být musí spravedlivý a laskavý. Vladař by měl dobře spravovat stát a jeho obyvatelé by zase měli být oddaní svému vladaři. Takhle bude stát žít v míru, život prostých lidí bude stabilní.

Konfuciovo dílo Hovory bylo povinnou četbou studujících a vzdělanců za dynastie východního Chanu v letech 25 až 220. V této knize Konfucioví žáci zaznamenali jeho výroky, učení, ba chování a zejména zobrazovali jádro jeho myšlenky o lidskosti, které zdůrazňuje lidskou hodnotu a vzájemné harmonické vztahy mezi lidmi. Konfuciovo učení mělo v dějinách velký vliv na společenský život a psychologii Číňanů, dokonce mělo vliv i na východní a západní země.