Taoistické myšlení vzniklo původně jako opozice k oficiálnímu konfuciántsví. Taoismus, který zavrhoval vzdělání, propagoval jednoduchý, volný život v ústraní a patriarchální způsob života, měl ve své době i později hodně následovatelů. Ze stoupenců Velkého Mistra Lao-c´, jehož myšlenkové bohatství se stalo základem taoismu vynikl zejména Čuang-c´.

Čuang-c´ vlastním jménem Čuang Čou se narodil kolem roku 380 př.n.l., tedy v Období válčících států, které předcházelo prvnímu sjednocení Číny. Čuang-c´ pochází z Liangu, dnešní středočínské provincie Che-nan. Tento pán miloval nadevše svobodu a podle toho také se svým životem nakládal. Podle legend odmítal nabídky různých velmožů, dávaje přednost osobní nezávislosti a to i za cenu nouze a chudoby. Krátkou chvíli byl údajně malým úředníkem, ale většinu života se toulal a žil volným životem.

Podle čínského historika S´-ma Čchiena, Čuang-c´ disponoval neobyčejnými vědomostmi. Byl mistrem stylu. Napsal rozsáhlý spis pod názvem Čuang-c´, v němž zesměšňoval Konfuciovy žáky a objasňoval učení mistra Lao c´. S ironií v něm líčí Konfucia jako stoupence taoismu, který se nechává poučovat mistrem Lao c´.

Čuang-c´ patří mezi nejgeniálnější postavy čínského myšlení a písemnictví. Byl to břitký satirik se smyslem pro humor, který dokázal potírat protivníka jeho vlastní zbraní; anarchista, pohrdající civilizací a jejími vymoženostmi, hlásající volnost a nespoutanost individua. Čuang-c´ zemřel pravděpodobně ve svých 60 letech, někdy kolem roku 320 př.n.l.

Čuang c´ byl známý i jako velký šprýmař, jenž si rád tropil žerty z lidí, kteří se brali moc vážně. Tvrdil, že z hlediska vyššího principu nijak zvlášť důležité postavení nemají.

Francouzský orientalista Maspero označil Čuanga za autora, který nejlépe vyjádřil taoistickou doktrínu a bezpochyby nejlepšího spisovatele starověké Číny. Čuang-c´ říkal, že člověk se nesmí spoléhat na knihy. Knihy jsou podle něj „drogy a smětí starců. Samo uvažování je třeba opustit, protože zatemňuje pravé vědění, které je intuitivní … Jen mystický život umožňuje osvojit si Tao (tao= cesta, světový princip, v podstatě nekonečný koloběh přírody)".

Čuang-c´ byl svérázná osobnost, myslitel, především ale básník, pohybující se na pomezí snu a reality. „Jak mohu vědět, zda touha žít není jen iluzí? Jak mohu vědět, zda hrůza před smrtí není strachem dítěte, které zbloudilo a neví, kudy se vrátit domů? Jak mohu vědět, zda ti, co zemřeli, nelitují, že lpěli na svém životě?"

Čuang-c´ dochází k závěru, že nejsme sto zjistit, zda existence skutečně existuje či neexistuje. Tvrzením, že co je živé je i mrtvé, co je možné je i nemožné, co je pravdivé je i nepravdivé vstoupil do naprosté relativity, popírání všech hodnot a reality vůbec. Dostává se do sféry iracionality a úplné destrukce.

Ovšem tyto zápory Čuang-c´ dokonale vyvažuje svým básnickým zřením a silou své fantasie. Vytvořil dílo umělecky silné a podmanivé. Čuang-c´ byl nejplodnějším duchem starověké čínské literatury. Básnickou silou a obrazností přivedl prózu k dokonalosti jako žádný z jeho předchůdců. Jako filosof Čuang-c´ rozvedl a prohloubil taoismus, jako básník mu svým dílem vtiskl tak vysokou uměleckou hodnotu, že inspiroval největší postavy čínské literatury a umění.