V roce 1986 odjel do Japonska a později se usadil v New Yorku, ale až nedávno se 48-letý umělec Cchaj Kuo-čchiang v opravdovém smyslu slova vrátil domů. V květnu letošního roku totiž tento světoznámý umělec věnoval svému rodišťi Čchüan-čou ve východočínské provincii Fu-ťien velký obraz malovaný technikou „pušného prachu". Impozantní dílo, 18 metrů vysoké a 9 metrů široké představuje obrovský strom banyánu, s mimořádně silnými kořeny.

V provincii Fu-ťien a na Tchajwanu je banyán docela bežný strom, který je v Číně metaforou velké rodiny a svými silnými a rozvětvenými kořeny symbolizuje široce rozvětvenou, ale blízkou rodinu.

Umělcovo veledílo teď zdobí čelní zeď vstupní haly nově otevřeného čínského Muzea fuťiensko-tchajwanské příbuznosti v Čchüan-čou, kde je kolem 15 tisíc exponátů, dokumentujících historické a přirozené svazky mezi Fuťienem a Tchajwanem.

Cchaj i tentokrát využil při tvorbě obrazu svou oblíbenou dětskou zálibu, hrát si s pušným prachem a i tentokrát do poslední chvíle vlastně nevěděl jak bude obraz vypadat, protože práce s pušným prachem sebou přináší nečekané výsledky.

Přípravy na „uměleckou explozi" se konaly dva dny. Cchaj poprvé použil pušný prach – ve formě jemného prášku nebo velikosti drobných skleněných kuliček – aby „namaloval" strom, načrtnutý na obrovském kusu papíru. Malířské „plátno" se skládalo ze dvou vrstev papíru „süan" a jedné vrstvy japonského papíru z konopí. Obrovský banyán maloval způsobem podobným tradiční čínské malbě tuší, ale místo štětce použil koště. Provázky s rozbuškami umístil v kritických bodech malby tak, aby měl jistotu, že v rozhodující chvíli oprvadu explodují. Místa s rozbuškami ještě pokryl opravdovými větvemi a listy banyánu jak v korunní, tak kořenové části stromu. Explozi, která trvala pět sekund, inicioval zapalovačem v kořenové části banyánu. Vstupní halu muzea zaplnil hustý kouř a vypadalo to tam jako na bitevním poli. Ovšem Cchaj měl všechno pod kontrolou jako generál. No a výsledek? Když odstránili lepenku a živé větve banyánu z míst, kde byl uložený pušný prach, umělec prohlásil, že výsledek je lepší než očekával. Krása přirozeného listí banyánu byla pomocí pušného prachu transformována na papír a umělecké dílo dostalo atributy jak realismu, tak abstrakce.

Obraz na první pohled působí dojmem tradiční čínské malby tuší. Pozorný návštěvník až při bližším pohledu zaregistruje sílu tahů, které zanechala exploze i překpavivý vizuální efekt, jenž na papíře zanechal tento unikátní tvůrčí proces pomocí pušného prachu.

Cchajová 91- letá babička, která se ve stupní hale muzea v Čchüan-čou spolu s ostatními členy rodiny zúčastnila neobvyklého představení si zavzpomínala na chvíli, kdy si její vnuk na dvorku hrál s pušným prachem. Cchaj ho přinesl z kamenolomu. Bylo mu tehdy 15 nebo 16 let. Ale moc mu to nešlo a tak babička mu tehdy poskytla první lekci zacházení s pušným prachem.

Cchaj se narodil v roce 1957 a je synem historičky a malíře. V letech 1981až 1985 studoval na Šnghajském dramatickém institutu. V roce 1986 odjel do Japonska, kde uskutečnil svou první malbu pomocí pušného prachu. O devět let později odjel do Spojených států a usadil se v New Yorku a postupně si vybudoval jméno umělce, který kombinuje tradiční čínské motivy a materiály k vyjádření současného života.

Dílo s názvem „Půjčit si tvůj nepřátelský šíp", vystaveno v rámci expozice nového čínského umění ve Spojených státech v roce 1998, vyvolalo vášnivé diskuze v Číně i ve Spojených státech. O rok později Cchaj získal Mezinárodní cenu na 48. Bienniale v italských Benátkach. V těchto dnech můžete jeho díla vidět na sólové výstavě v Metropolitním muzeu v New Yorku