Paní Yuan Jiati je vnučka Yuan Shikaiho, známé historické osobnosti z konce vlády poslední dynastie Qing a počátku Čínské republiky po pádu čínského feudálního království. Její dědeček Yuan Shikai byl vysoký úředník dynastie Qing a po revoluci v roce 1911 se stal prvním presidentem Čínské republiky, ale nedlouho potom obnovil feudalismus a sám se stal novým císařem. Jeho zpátečnictví se v Číně setkalo se všeobecným odporem. Yuan Shikai zemřel pranýřován celým státem. Yuan měl 17 synů a 15 dcer a později pak 22 vnuků a 25 vnuček. Jedna jeho vnučka se jmenuje Yuan Jiati a žije neobyčejný život. Dnes vám budeme v našem programu vyprávět její příběh.

V šedesátých letech minulého století, kdy probíhala v Číně tzv. kulturní revoluce byla paní Yuan Jiati nucena odejít na venkov a manuálně pracovat. Po prosazování politiky reforem a otevírání se světu vydělala první peníze nákupem primárních akcií a nakonec otevřela restauraci evropského jídla.

Pět ulic v jižní části městské čtvrti v Tianjinu dostalo kdysi čestný název „Světové stavební muzeum," protože je tady dobře uchováno přes tři sta malých budov v různých stylech. V ulici Chengdu stojí třípatrová budova v anglickém stylu, což jež je jediná nemovitost rodu Yuan na čínské pevnině. Na stěně budovy je pověšena tabulka Evropská restaurace Suyishi. Tuto restauraci vede paní Yuan Jiati, které je přes osmdesát let.

Paní Yuan Jiati je v současnosti nejstarší žijící vnučka Yuan Shikaiho. Je plná energie. Restauraci začala provozovat už ve svých šedesáti devíti letech a v současnosti tam stále pracuje. Paní Yuan s hrdostí říká: „Jsem úplně nezávislá, jako hospodářsky tak i politicky, což nemá obdoby u žen rodu Yuan. Současný život mě těší." Když mluvila o minulosti, paní Yuan Jiati se radovala nad neobyčejným vzestupem a úpadkem, který prožila v minulých letech. Považuje to za ohromnou přestavbu a zocelování svého života.

Když se Yuan Jiati narodila, její dědeček byl už osm let po smrti. Ve svých čtyřech letech byla adoptována druhou tetou, která neměla žádné děti. Juan Jiati odjela do jihočínského města Wuxi, které je bohaté na řeky a jezera. Rodina tety představovala nový rodinný typ. Strýc studoval ve Spojených státech a byl národní podnikatel, který brzo přijal myšlenku „spása vlasti průmyslem." Založil ve Wuxi závod na výrobu hedvábných oděvů a stal se prvním boháčem tohoto města. V péči tety se Yuan Jiati učila angličtinu, seznámila se s hospodařením, a potom studoval na dívčí vyšší střední škole.

Když bylo Juan sedmnáct, odjela její teta do zahraničí a ona se vrátila domů do Tiantinu. Vychována západním myšlením, Yuan nemohla snést feudálního ducha ve své rodině v Tianjinu. Cítila se potlačena, jako by nemohla svévolně dýchat. Zanedlouho se provdala za pana Ding, který byl známý v národních průmyslových a obchodních kruzích v Tianjinu a prodával kovové výrobky. Ale jejich postavení se se změnou politiky postupně změnilo. Za kulturní revoluce musela ona odejít na venkov na převýchovu. Tvrdé pracovní a životní podmínky ji zocelovaly. Musela se přizpůsobit těžké manuální práci, nosila dvacetikilové pytle brambor. Předložila vedení obce návrh na výstavbu malé dílny na výrobu kovových předmětů. Ředitel byl její manžel a ona byla účetní. Dílně se dařilo a velkým podílem přispěla k vyšším příjmům obce. Paní Yuan pracovala na venkově osm let, řekla: „Život na venkově mi umožnil poznat, že peníze nejsou nejdůležitější. Nejdůležitější je existenční dovednost, je třeba naučit se žít za všech okolností."

O své restauraci s hrdostí řekla, že lidé říkají, že velká restaurace dobře hospodaří pět let a malá tři roky, ale moje restaurace existuje už patnáct let. Její restaurace nemá dluhy, protože budova restaurace jí patří a finanční prostředky vlastní ona a její syn. Restaurace nemá žádnou pobočku. Mnoho velkých podniků s ní chtělo spolupracovat, ale ona vždy odmítla. Samozřejmě řetězové restaurace mají výhody, ale jakmile má jedna pobočka problém, ovlivní to ostatní.

Yuan Jiati je velmi sympatická. Zastávala funkci členky místního politického poradního shromáždění a jde vždy vpřed co se týká získávání zahraničních investic, podpory chudých rolníků a záchrany postižených obyvatel. Finančně podporovala při studiu více než dvacet dětí. Každému dítěti přispěla pět tisíc jüanů ročně, a to až do konce jejich základní školní docházky.