Dolní sněmovna ČR, předsednické země EU, předevčírem hlasovala a schválila návrh o vyslovení nedůvěry vládě. Topolánkova vláda rezignuje. Analytik konstatoval, že český parlament hlasoval o nedůvěře, protože se rozšiřuje finanční krize a evropská ekonomika upadla do recese. Vyslovení nedůvěry vládě způsobilo EU trapnou situaci.

V polovině tohoto měsíce místní média oznámila, že český premiér Mirek Topolánek žádal svého příbuzného aby neodvysílal zprávu o tom, že policie vyšetřuje senátora, který zneužíval vládní dotace. To vyvolalo velkou reakci veřejného mínění. Opoziční strana ČSSD předložila u této příležitosti parlamentu návrh na hlasování o nedůvěře vládě a požádala o rezignaci Topolánkovy vlády. Česká dolní sněmovna schválila tento návrh 24. března večer 101 hlasy pro a 96 proti. Topolánek potom sdělil, že nejdříve 26. března požádá o rezignaci. Ale předseda ČSSD Jiří Paroubek po parlamentním hlasování řekl, že ČR je předsednická země EU, proto ČSSD podnikne vůči vládě prostornou politiku a chystá se ponechat vládě moc až do konce června, kdy skončí předsednictví ČR v EU. Současně si přeje, aby se na podzim konaly předčasné volby.

Topolánek včera v hlavním sídle evropského parlamentu ve francouzském Strasbourg ve svém projevu řekl, že to neovlivní pokračování ČR ve funkci předsednické země EU. Současně uvedl, že ČR dodrží svůj slib a co nejrychleji schválí „Lisabonskou smlouvu." Někteří senátoři lidové strany Evropského parlamentu ale uvedli, že vláda bez důvěry nemůže úspěšně plnit povinnosti předsednické země.

Analytici se domnívají, že po nástupu na post předsednické země se ČR potkávala s různými obtížemi. Jako nová členská země EU stála ČR ve funkci předsednické země před sérií výzev. V otázkách světové finanční krize a globálních klimatických změn jsou schopnosti a vliv ČR značně chatrné. Kromě toho, ČR doposud neoficiálně schválila „Lisabonskou smlouvu," která se týká budoucnosti EU, což bylo také odsouzeno dalšími členskými zeměmi EU.

V historii EU došlo k pádu vlády v roce 1993 a 1996. Tehdy předsedalo EU Dánsko a později Itálie. Zmíněné 2 události měly vliv na normální provoz administrativního orgánu EU. Z krátkodobého hlediska znamená vyslovení nedůvěry vládě nemalou trapnost pro EU. Blíží se summit G20 a EU si stále přeje, aby v procesu vypracování nového pořádku světových financí došlo k dalšímu kolu jednání se Spojenými státy. Kromě toho se bude 5. dubna v Praze konat evropsko-americký summit. To bude první setkání mezi evropskými a americkými vedoucími představiteli po nástupu Baracka Obamy do funkce amerického prezidenta. Tento incident ale nepochybně zmenšil obraz EU ve světě, a to nechtějí různé strany EU vidět.

Ale z dlouhodobého hlediska EU jasněji vidí důležitost reformování současného mechanismu. Ekonomika EU začala nyní upadat do recese a potřebuje silný řídicí orgán, aby vyvedl Evropu ze současné obtížné situace. Ustanovení „Lisabonské smlouvy" o reformě orgánu EU obsahuje založení postu stálého předsedy rady EU, což by nahradilo současný systém předsednických zemí. Cílem této reformy je vytvoření stabilní a trvalé skupiny vedoucích představitelů EU. Prostřednictvím současného stavu české vlády může EU jasněji poznat důležitost „Lisabonské smlouvy."