V posledních dvou relacích jsme vás seznámili s Josefem Novotným, který pracuje ve městě Jindezhen v provincii Jianxi. Kromě toho, že se podělil o své zkušenosti z práce, s dojmy ze setkání s místními lidmi. Přiznal se k tomu, že Čínu si před svým příjezdem představoval úplně jinak i to, že se trochu svého působení v Jindezhenu obával.

Přidal svůj pohled na to, jak lidé v Jindezhenu a okolí žijí, jak se baví a jak celkově vypadá jejich společenský život. Josef se také netajil svým obdivem k těžce pracujícím Číňanům.

No a na přetřes přišlo také jedno téma, které nelze nikdy přejít, neboť i v Číně je to jedno z takříkajíc „top témat". Tedy jídlo. Čínská kuchyně, která je vyhlášená, si získala i pana Josefa.

On sám je z Čechů pracujících ve strojírenském podniku v Jindezhenu nejmladší. Přidal také svůj pohled na generaci teenagerů a mladých v jeho věku. Zarazilo ho především to, že jsou Číňané velmi hraví.

„Stříhat si nůžkami, plácat si Paci paci ve dvaceti letech u nás asi nepředstavitelná věc. Prostě to tu mají malinko posunuté. Ale jako problém bych to neviděl. Tak tady žijí. Oblékají se úplně stejně jako u nás. Ta móda, celosvětová reklama to všechno ovlivňuje. Oni hodně dají na reklamu, jak jsme si všiml. V telefonech mají písničky, které jsou v reklamních spotech, spoustu a spoustu dalších věcí. Hrozně je to ovlivňuje, ta globalizace světa. A jako nejmladší z party to tu mám malinko těžké."

Každý, kdo dorazí do Číny, je udiven místním prostředí a prožívá menší či větší dobrodružství. Obvykle umocněná také tím, jak dlouhou dobu v říši středu stráví. Pro někoho je silným zážitkem návštěva Velké zdi, monumentálního díla, které ohromuje svými rozměry. Jiného uchvátí buddhistické chrámy, paláce nebo sbírky muzeí. Další si nenechá ujít pohled na mrakodrapy ve velkoměstech na východním pobřeží. Někteří turisté jsou unešení objeme a rozmanitostí zboží, a pak je tu také silná skupina, která se soustředí na kulinářské prožitky. Pan Josef připojuje svůj vlastní nezapomenutelný zážitek.

„Pro mě asi jeden z největších zážitků byl výlet společně se s skupinou čínských pracovníků, kterým jsme pomáhali skládat letoun. Bál jsem se hrozně moc, abych nikoho neurazil, protože u nich je to důkaz toho, že jsou přátelé. Bezprostřední dojmy byly takové – opravdu strach, a hlavně jsem se cítil vyloženě dobře, že jsem někoho tak podpořil, že vzniklo nějaké přátelství v tomto směru. Oni nás pozvou na celý den, přivedou svoji rodinu, seznámí nás. Byl to jeden z nejsilnějších zážitků v takovém tom osobním směru. Spoustu zážitků, že člověk se diví věcem, které jedou po ulici, nebo se někde stanou, ale tohle je osobní zážitek, taková pocta pro člověka. Člověk s nimi nepromluví ani větu, ale ruce, nohy, mimika – dá se dorozumět."

Příští týden budeme v pořadu Jak se jim žije hovořit o zcela jiném tématu. Zabrousíme do oblasti aktuální a ožehavé. K mikrofonu jsem pozvala ředitelku Dětského fondu UNICEF v Číně Hanu Brixi. Povídat si budeme o tom, s jakými problémy se v současné Číně potýkají děti, co se za posledních let změnilo a jak UNICEF spolupracuje s čínskou vládou. Za týden se na slyšenou těší vaše dnešní průvodkyně Ivana.