Tři muzea výtvarného umění – čínské, šanghajské a singapurské, společně uspořádala výstavu děl čínského malířského mistra Wu Guanzhonga nazvanou „Orba a sklizeň." Letos devadesátiletý pan Wu Guanzhong má důležité postavení v procesu rozvoje současného čínského malířství. V dnešním pořadu bych vás chtěla seznámit s touto osobností.

Tato výstava zahrnuje více než 180 malířských děl Wu Guanzhonga a příslušnou uměleckou dokumentaci a fotografie, které všestranně a názorně ukazují více než 70tiletou uměleckou cestu tohoto mistra.

Wu Guanzhong se narodil v roce 1919 v rodině zemědělce v okresu Yi Xing v provincii Jiang Su. Malířství začal studovat v 18ti letech. Ve věku 23 let absolvoval Wu Guanzhong na odborné umělecké škole ve městě Hang Zho. V roce 1946 vybralo tehdejší ministerstvo školství více než 100 studentů, kteří měli odjet studovat do Francie. Wu Guanzhong udělal přijímací zkoušky na jedničku. V roce 1947 nastoupil na vysokou školu malířství v Paříži a v oboru olejomalby následoval známého profesora Jeana Souverbia. Tento učitel měl na Wu Guanzhonga důležitý vliv. V interview pro čínskou ústřední televizní stanici vzpomínal:

„Profesor mi řekl, že v umění jsou dvě cesty. Jedna je malá, to je umění které lahodí lidskému oku. Druhá je daleko širší, to je cesta otřásajícího umění. Rozhodl jsem se jít po velké cestě."

Po absolvování mohl Wu Guanzhong zůstat ve Francii. Tehdy ale četl dopis malíře Vincenta Van Gogha jeho mladšímu bratrovi, ve kterém Van Gogh psal, že když se vrátíš domů, jsi jako pšenice, která může růst jenom na svém poli. Takové věty Wu Guanzhonga dojaly. V roce 1959 se vrátil do vlasti.

Po návratu do Číny pracoval Wu Guanzhong jako učitel na čínském ústředním malířském institutu, na fakultě architektury známé univerzity Qing Hua a v pekingském uměleckém institutu. V roce 1970 pod vlivem tehdejšího společenského prostředí odjel Wu Guanzhong na vesnici, kde se věnoval zemědělské práci. V těchto třech letech trval na umělecké tvorbě a vytvořil skupinu malířských děl naplněných hlubokým vesnickým duchem a upřímnými emocemi.

Na konci 70 letech minulého století čínská kultura všestranně ožila. Wu Guanzhong také vstoupil do bujného období tvorby. Vytvořil mnoho nových děl, která kombinovala čínské tradičné malířství a západní moderní umění. V roce 1991 mu francouzské ministerstvo kultury udělilo nejvyšší francouzský literaturní a umělecký řád. V roce 1992 uspořádalo Britské muzeum výstavu nazvanou „Wu Guanzhong, čínský malíř 20. století." To bylo poprvé, kdy v tomto známém muzeu vystavoval současný čínský malíř.

Malířská díla Wu Guanzhonga mají na mezinárodním uměleckém trhu vysokou cenu, která neustále roste a překonává nové rekordy. Wu Guangzhong se vyslovil v tom smyslu, že jeho nejlepší díla a díla, se kterými je nejvíc spokojen, věnoval jako dar státním muzeím.

Na této výstavě byla k vidění některá nová díla Wu Guangzhonga, která vytvořil v posledních dvou letech. Když se ho novinář zeptal, jak si v tak vysokém věku stále zachovává vysoký elán a energii pro tvorbu, odpověděl:

„Za prvé, nebojím se bídy. V životě mám nízké požadavky na hmotné potřeby. Vkládám všechny emoce do umění a zapomínám na sebe."

Na začátku 90. letech minulého století kritizoval Wu Guanzhong v článku neustálé imitování obrazů starobylých malířů. Dodnes stále trvá na tomto stanovisku.

„Malířství a umění nemají žádná pravidla. Potřebují emoce. Neustále imitovat díla starobylých malířů znamená imitovat emoce ostatních lidí. To je falešné."

Milí posluchači, to je čínský malířský mistr Wu Guanzhong. Děkuji vám za poslech, u mikrofonu byla Klára, na slyšenou příště.