V uplynulých 50ti letech po čínské tibetské demokratické reformě došlo v životě tibetského lidu různých národů k obrovské změně. Od dávných doby byla doprava na qinghajsko-tibetské náhorní plošině velmi nepohodlná. Ale v současné době má Tibet vyspělý dopravní systém včetně silnic, železnic i leteckých linek. V dnešním pořadu bych vás chtěla seznámit s rychlým rozvojem tibetské dopravy a čím dál tím pohodlnějším životem Tibeťanů.

V okrese Medog žijí tibetské národy Moinba a Lhoba. V důsledku vysokých hor – Himálají bylo dopravní spojení do této oblasti velmi nepohodlné. Hlavní dopravní trasou byla prostá silnice Zha Mu do Medog, která byla založena v roce 1971. Vzhledem ke zvláštním geografickým a klimatickým podmínkách byla tato cesta sjízdná jenom dva nebo tři měsíce v roce. Otevření silnice do Medog v roce 2008 symbolizovalo, že všech 74 okresů v Tibetu má rovnou silnici.

Místopředseda vlády Tibetské autonomní oblasti Saliny Phunlha řekl, že jako člověk, který prošel novou a starou společností, má velmi hluboké prožitky o změně tibetské dopravy.

„Můj domov je v okrese Lhatse. V minulosti tam nebyla silnice a pokaždé když jsem se vracel domů, musel jsem jít tři až čtyři dny pěšky. Cesta byla velmi obtížná. Teď jedu jenom tři nebo čtyři hodiny autobusem a jsem doma."

25. prosince roku 1954 byly otevřeny silnice ze Si Chuanu do Tibetu a silnice z Qing Hai do Tibetu, jejichž celková délka byla 4360 kilometrů. To ukončilo historii, kdy Tibet neměl oficiální silnici. V té době se Tibet a čínská pevnina těsně spojily a začalo nové století tibetské dopravy.

Po demokratické reformě a zvlášť reformě a otevírání se světu stát neustále zvyšoval investice do výstavy tibetské infrastruktury. Série důležitých programů přinesla výsledky a hraje důležitou funkci při podpoře tibetského společenského a ekonomického rozvoje. Vedoucí investičního odboru tibetského výboru pro rozvoj a reformy Liu Zhiqiang uvedl:

„Během 10. pětiletého plánu (od roku 2001 do roku 2005) dosáhly investice do konstantního kapitálu hodnoty 69 miliard 800 milionů jüanů. Na základě těchto programů byla v Tibetu vystavěna důležitá infrastruktura."

Kromě toho byla 1. července roku 2006 otevřena qinghajsko-tibetská železnice. Skončila historie, kdy Tibet neměl žádnou železnici. Tibetské bohaté prameny turismu, medicíny a rudných dolů plně ukazují vlastní hodnoty. Příslušný odborník Fu Yutao řekl:

„Otevření qinghaijsko-tibetské železnice pozitivně podporuje společenský rozvoj v Tibetu. V roce 2007 dosáhl hrubý domácí produkt částky 34 miliard 200 milionů jüanů a vzrostl o 13.8%. Tibetská ekonomická struktura se zdokonalila."

V roce 2007 Státní rada stanovila dalších 180 objektů v hodnotě 77 miliard jüanů. Vedoucí tibetské dopravní správy Zhao Shijun uvedl:

„V posledních 5 letech dosáhly státní investice do stavby tibetských silnic hodnoty 18 miliard 740 milionů jüanů. Až do konce roku 2007 činila celková délka silnic v celé oblasti 48 tisíc 600 kilometrů. Takový rychlý pokrok ve stavbě v minulosti neexistoval."

Dnes je tibetská doprava pohodlná. Podporuje nejenom výměnu mezi Tibetem a ostatními provinciemi, ale i ekonomický rozvoj a přitom přinesla 2 milionům 800 tisícům tibetských lidí šťastný nový život.