H.S.: Dobrý večer milí posluchači, tady je Hana Staňková, vítám vás u nového dílu Čínských zajímavostí, který věnujeme dalšímu povídání o květnovém zemětřesení v provincii Sichuan. Minule jsme mluvili o tom, že se zemětřesení projevilo krátce na Tchajwanu a v Hongkongu a že ho seismologové zaznamenali i u nás. Ve všech velkých čínských městech byly evakuovány vysoké budovy a současně začala do postižených oblastí mířit pomoc.

Kromě toho, že bylo obtížné se do zasažených míst vůbec dostat, natož zásobovat je potravinami a příslušnými materiály, ohrožovaly záchranné práce, záchranáře i zachráněné – následné otřesy, kterých bylo jen v prvních 72 hodinách po zemětřesení mezi 64 a 104. Poslední dostřes se objevil 5. srpna 2008 a do té doby jich odborníci naměřili celkem 42 719. Další komplikace nám přiblíží Zhu Yekun a Liu Tong z Vojenského muzea v Pekingu.

Zhu Yekun a Liu Tong: Po tak velké katastrofě bylo nutné zabránit epidemiím, takže jsme pověřili mnoho expertů, aby vypracovali potřebný plán. V oblasti zasažené zemětřesením jsme používali mnoho dezinfekce, a také pesticidů. Kromě vojáků, zdravotníků a epidemiologů ale nesmíme zapomenout ani na stovky lidí, kteří se sem sjeli z celé Číny, aby co nejrychleji opravili infrastrukturu, telekomunikace, a také dodávku vody a elektřiny.

H.S.: Situaci v postižených oblastech nelze žádným možným způsobem zprostředkovat. To co prožívali a cítili ať už místní, nebo záchranáři nikdo z nás, kdo jsme tam tehdy nebyli, nikdy a úplně nepochopí. Přesto se ale můžeme dozvědět jen o malinko víc z fotografií a z příběhů lidí. Pojďme si poslechnout některé z nich.

Zhu Yekun a Liu Tong: Tohle jsou rukavice používané vojáky k vyhrabávání lidí ze sutin. Můžete vidět, že je na nich krev. A tohle je provazový žebřík, který vyrobila jedna divize parašutistů ze svých padáků, aby se dostali k lidem, kteří zůstali izolovaní na vysokém útesu, a mohli je zachránit.

H.S.: Neustálé přítomnosti bolesti a smrti nebyli ušetřeni ani samotní záchranáři.

Zhu Yekun a Liu Tong: Tenhle voják trpěl velice svíravou bolestí žaludku, ale i přesto pokračoval v záchranných pracích. Od té doby mu všichni říkají ocelový voják. Jiný voják napsal závěť na horní část svého batohu. Říká v ní: Maminko, tatínku, prosím nelitujte mě, odcházím zachránit víc životů a když tady umřu, nebuďte smutní, já budu vždycky váš syn, tak na mě buďte hrdí a až bude celá oblast zrekonstruovaná, přijeďte se sem podívat. To je velice dojemné, ale tenhle muž naštěstí přežil.

H.S.: Katastrofa se nevyhýbala ani dětem.

Zhu Yekun a Liu Tong: Jedna skupina vojáků zachránila chlapečka, který měl jenom tři roky. Poté co byl vyproštěn, tak salutoval vojákům, aby jim poděkoval za záchranu. Generál řekl, že tohle malé gesto bylo současně největší pocta, kterou ve svém životě dostal. Jiná, také tříletá holčička byla zachráněna vojáky z Jinanského vojenského okresu. Poté, co ji vyprostili jí ale bohužel musela být amputována levá noha. Nebyla tam jiná možnost. Vojáci, kteří ji zachránili si ji velmi oblíbili a protože oba její rodiče zemřeli, rozhodli se financovat její vzdělání na univerzitě. O levou nohu přišla i další mladá dívka. Jestli jste viděli zahajovací ceremoniál Pekingské paralympiády, tak tohle je ona. To je ta dívka, která tam tančila. Dřív se učila balet, a potom co přišla o nohu byla velice smutná, ale teď je díky lékařské péči snad jinak v pořádku, jak po tělesné, tak po psychické stránce.

H.S.: Pro ty z vás, kteří měli možnost vidět slavnostní zahájení Pekingské paralympiády jen připomenu, že je to ta malá baletka v červených šatech, která sedí na vozíčku a obdivuje dvě krásné baletní cvičky.

Víc příběhů už se do dnešního vydání Čínských zajímavostí nevejde. Pokračovat budeme zase příště. Na slyšenou za týden se těší Hana Staňková.