Minulý týden jsem si v této relaci poprvé povídala s Hanou Brixi, která působí v Pekingu jako ředitelka Dětského fondu UNICEF. Na úvod připomeňme, že v Číně pracuje už celkem 8 let. Původně přišla pracovat pro Světovou banku.

UNICEF funguje v Číně už 60 let a za tu dobu má na svém kontě nespočet projektů. Ty první se zabývaly poválečnou obnovou, pomocí dětem a ženám v oblasti zdravotní a sociální a také potravinové pomoci. Na fungování pobočky se v současnosti podílí asi 7 desítek zaměstnanců a k dispozici jí je také síť místních expertů v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, veřejných financí nebo odborníků na vodu.

Hana Brixi v minulém díle nastínila, jaké problémy Čínu trápí. Mimo jiné se jedná o nárůst preference pro chlapce, který se projevuje v podílu narozených chlapců k dívkám, který je v Číně vyšší než jinde na světě. V poslední době roste s tím, jak se zvyšuje dostupnost ultrazvukového vyšetření během těhotenství. Alarmující je také úmrtnost v prvních pěti letech dítěte, která je vyšší u holčiček než u chlapců. Rodiny zvláště na vesnici, se více starají a věnují chlapcům než děvčátkům, Unicef proto spolupracuje s vládou na širším rejstříku politik, kterými by bylo možné snížit zmíněnou preferenci pro chlapce.

Dnes budeme v našem povídání pokračovat. V každé zemi na celém světě bohužel existuje problém sirotků či odložených dětí. Jaká je situace v Číně?

„To je velká otázka. Ne že by těch sirotků a odložených dětí bylo hodně z pohledu mezinárodního. Otázka je zajímavá v několika směrech. Sirotci a odložené děti ve většině případů jsou holčičky nebo děti postižené, ať už tělesně nebo mentálně. A další věc je, a těch dětí sice není hodně, ale jsou – děti z rozvedených manželství. Ten systém nebere dítě jako jedince se svými právy, ale bere dítě jako majetek rodiny otce. A v případě, že dochází k rozvodu, tak otec o to dítě nemá zájem, protože bude mít novou rodinu, nové dítě. Ta politika jednoho dítěte v tom hraje roli, že chce mít dítě v nové rodině. A u matky se neočekává, že by si dítě brala, protože není její majetek. Pokud chce mít matka do budoucna vlastní život, ať už profesionální nebo případně další manželství, tak to dítě se do toho vůbec nehodí. Takže vlastně tady ten postoj k dítěti jako k majetku z otcovi strany může být pro to dítě velice špatné. Není těch případů hodně, jako podíl mezi dětmi, ale s ohledem na to, kolik je v Číně dětí, tak ten počet je vyšší. Samozřejmě jde většinou o venkov. Situace ve městech je srovnatelná se západem, i co se týká přístupu lidí."