Zahraniční turisté přijíždějící do Pekingu si nechtějí ujít návštěvu některého z pekingských trhů se starožitnostmi. Není jich tady málo a rostou jako houby po dešti. V dnešním pořadu vás seznámíme s tím největším z nich, který se nazývá Pan-ťia-jüan, ležící v jihovýchodní části čínské metropole.

Staří klienti teď raději nakupují v levných hotelích na předměstích než na trzích pod holým nebem. Prodejci přijíždějí do Pekingu ve středu nebo ve čtvrtek a bydlejí v těchto hotelech, kde za noc zaplatí 20 až 30 juanů (asi 2.5 až 3.5 USD). Tam za nimi jezdí jejich staří zákazníci, kteří mají své stánky na pekingském trhu starožitností Pan- ťia-jüan.

Když pak vstoupíte do takového hotelového pokoje, na postelích a na podlaze uvidíte hromady starožitností. Pokud narazíte na překupníka, který tyto staré umělecké předměty skupuje z vesnic v okolí kde bydlí, tak se naskytne obrovská šance koupit autentické starožitnosti za skvělou cenu.

Ale abyste se dostali do seznamu rolníků, kteří přijíždějí do Pekingu nabízet starožitnosti, k tomu je zapotřebí aby vás představil někdo z jejich důvěryhodných klientů.

Více než deset tisíc běžně prodávajících a jěště více kupujících, kteří pravidelně přijíždějí na pekingský trh starožitností Pan- ťia-jüan, to je prakticky „male společenství", ve které vládne určita hierarchie.

Na jejim vrcholu jsou hlavně ti, kteří v minulosti začínali ve skromných podmínkach na trhu kuriozit ve starých uličkách na jihovýchodním břehu jezera Chou-chaj vedle Zakázaného města.

Jejich prvními zákazníky byli v 80. letech minulého století Pekiňané, kteří potřebovali peníze a tak se začali „zbavovat" rodinných starožitností na zmíněnem trhu, který se konal o víkendech. V té době byl podobný soukromý obchod zakázan a prodávající i kupující museli „zmizet" pokaždé, když spozorovali blížícího se policajta.

Ale černý trh se starožitnostmi se rozvíjel velice rychle. V 90. letech bylo v malém hutongu na břehu jezera Chou-chaj na ploše asi 200 čtverečních metrů natolik přecpáno, že někteří lidé začali stěhovat svůj byznys na malou cestičku u mostu Pan- ťia-jüan. Ukrytí mezi stromy, pouliční prodavači často rozložili své starožitnosti ve stínu velkých balvanů. Většinou to byli rolníci z předměstí Pekingu nebo vedlejších provincií, kteří sem jezdili prodávat starožitnosti, jenž vykupovali ve svých nebo okolitých vesnicích.

Místní úřady sice usilovali o likvidaci tohoto byznysu, ale neuspěly a proto přišly na myšlenku vybudovat oficiální prostor pro trh se starožitnostmi a nechat obchodníky platit daně. A tak byl v roce 1995 otevřen trh kuriozit Pan- ťia-jüan, svého druhu první legální trh se starožitnostmi v Pekingu. Na tomto polozakrytém prostoru stojí stánek 100 čínských juanů na den (asi 12 USD) a místo pod širým nebem je o polovinu levnější. Jak obchodní transakce tak aukce byly oficiálně legalizovány v roce 1994. Od té doby se trhy s uměleckými předměty rozrostly rychlostí světla a dneska je jich v čínské metropoli asi 30. Ovšem Pan- ťia-jüan je nepopíratelně nejlukrativnější. Tam se každý den o víkendu pronajímá přes 3000 stánků nebo míst pod širým nebem.

Druhým největším je trh kuriozit Pao-kuo-s' na zadním dvoře stejnojmenného kláštěra v jižní části Pekingu, původně postaveného za dynastie Liao (916-1125).

Pronájem stánků je na Pan- ťia-jüan natolik vyhledávaný a lukrativní, že ti, kteří se zde usadili jako první dnes profitují z toho, že stánky nebo místa pronajímají dlouhodobě a dávají je dále do pronájmu za mnohem vyšší cenu než je oficiální poplatek.

V polozakrytém prostoru beze zdí, který má dřevěnou střechu, stojící na dřevěných pilířech byla prodejní plocha rozdělena do čtyř zón podle druhů prodávaného zboží.