H.S.: Dobrý večer milí posluchači, u dalšího dílu Čínských zajímavostí vás vítá Hana Staňková. Z provincie Sichuan se teď na nějakou dobu vrátíme zpátky do hlavního města celé Číny, do Pekingu. Ještě než vyrazíme do ulic tohoto pestrého velkoměsta, kde se historie setkává s budoucností, zeptám se vás, co všechno byste rádi v Pekingu viděli. Když jsem přijela do Číny skoro před rokem já, nechybělo na mém seznamu bývalé císařské sídlo – Zakázané město, Letní palác, Chrám nebes, Lamaistický chrám a samozřejmě Velká zeď. Myslím, že tak lákavou nabídku by odmítl málokdo. Tedy kromě architektky Venduly Šafářové, která pracuje už dva roky v Šanghaji. Na jejím seznamu zajímavostí, které chtěla při své návštěvě Pekingu zhlédnout, nebylo ani jedno z těchto míst. Zajímaly ji olympijské stadiony, nová budova centrální televizní stanice CCTV – které se přezdívá „kalhoty," nová Státní opera a kromě toho také několik sídlišť. Jako průvodce jsem byla ztracená a uvědomila jsem si, že v Pekingu se čas nezastavil, a není to proto jen pokladnice historických skvostů, ale také klenot moderní architektury. A právě na procházku novodobým a dynamickým Pekingem se společně s Vendulou Šafářovou v několika následujících týdnech vypravíme. Jako první navštívíme Akademii výtvarného umění s muzeem, které navrhl japonský architekt Arata Isozaki.

Vendula Šafářová: Muzeum je zajímavé tím, že má krásný, dalo by se říct améboidní - nepravoúhlý tvar. Jeho půdorys připomíná fazoli, protože je jakoby do oblouku nebo možná spíš bumerang. Tyto nepravoúhle stěny vytváří uvnitř zvláštní spirituální prostor. Zvenku je muzeum taková šedivá břidlicí obložená stavba a působí i docela malým měřítkem. Když ale vstoupíte dovnitř, otevře se před vámi velké foyer, které je završeno světlíky trojúhelníkového tvaru, které jsou jakoby mírně prohnuté a působí proto dynamicky. Vnitřní prostory jsou tedy osvětleny shora –chrámově. Stěny jsou rovné a směrem nahoru se zakulacují do klenby. Po stranách jsou pak v několika patrech výstavní prostory.

H.S.: Arata Isozaki se narodil v roce 1931 v japonské Oitě a v roce 1954 vystudoval Architekturu na universitě v Tokiu. O devět let později si otevřel vlastní ateliér, kde postupně vzniklo více než čtyřicet projektů po celém světě, především muzea, knihovny a další kulturní centra. Prestižní Akademie výtvarného umění a Muzeum výtvarného umění v Pekingu, kde vystavují nejlepší současní čínští umělci, byly dokončeny v roce 2003. Fakt, že samotné muzeum pochází z pera japonského architekta chápou Číňané jako symbol kulturního usmíření Číny a Japonska po druhé světové válce. Čím zapůsobilo toto muzeum na Vendulu Šafářovou nejvíce?

Vendula Šafářová: Tím úžasným měkkým tvarem uvnitř. Vzhledem k tomu, že žijeme ve světě pravoúhlé architektury, kde jsou všechny tvary tvrdé, byla procházka muzeem umění velmi povznášející. Je to inovativní, originální, zkrátka ten prostor má charisma. A to je přesně to, co má muzeum mít. Muzeum má jiné poslání než bydlení nebo než obchoďák. Muzeum má splňovat požadavek na spirituální nebo nějaký neobvyklý a originální prostor. Něco s čím se můžete identifikovat, něco co si zapamatujete i když už jste z muzea dávno odešli.

H.S.: A ty sis zapamatovala ty?

Vendula Šafářová: Mně utkvěly ty trojúhelníkové světlíky, které jsou lehce prohnuté a vypadá to, jakoby pluly prostorem. A potom se mi líbilo poslední patro, kde se ten oblý prostor završuje a opírá se o jednu stěnu, takže tam vzniká taková něco jako jeskyňka. V jeden moment, jak jsi tam stála to vypadalo trošku jako v divadle. Celý ten prostor splýval, takže tam najednou nebyla ani podlaha ani strop, bylo to takové existencionální, takové nerealistické, jako kdybys stála ve vzduchu. Architektura má vzbuzovat emoce. Samozřejmě, prvotně má chránit člověka před deštěm a zimou, ale musí i nabíjet, povzbuzovat a inspirovat.

H.S.: A muzeum umění Atrata Isozakiho rozhodně inspiruje, protože samotné procházení jeho měkce prosvětlenými prostorami je takové malé dobrodružství. I když je trošku z ruky, rozhodně ho přidejte na seznam míst, která je třeba v Pekingu vidět. Na slyšenou u dalších Čínských zajímavostí se za týden těší Hana Staňková.