Ráno po snídani nás čekala dlouhá cesta do města Shannan. Během ní jsme několikrát zastavili u zajímavých tibetských chrámů. Samozřejmě nás prolídka velmi zaujala a se zájmem jsme vyslechli výklad průvodce nebo místního lámy. Jelikož se mluvilo čínštinou s tibetským přízvukem, museli nám vše překládat naši tlumočníci.
Ke druhému chrámu jsme se museli vyšplhat po mnoha schodech nahoru. Protože jsme se pohybovali v nadmořské výšce okolo 3600 metrů, dal ten výšlap některým zabrat. Ti pohodlnějí si mohli zaplatit koně, na jehož hřbetě byli dopraveni nahoru k bývalému sídlu princezny Wen Chengové.
V posledně navštíveném chrámu jsme si sice nemohli prohlédnout vše, jelikož tam probíhaly rekonstrukční práce, ale za to jsme mohli vidět, jak se dělá podlaha na prvím patře chrámu. Asi dvacítka žen držela v ruce tyč, na jejíž konci byla betonová patka. Za zpěvu a ladného tance tou tyčí tloukli o podlahu a udusávali směs štěrku a mokré hlíny. Mezitím další ženy vynášely štěrk do patra na zádech ve vaku z látky. Někteří z nás se k těmto ženám s chutí přidali a svým nemotorným tancem pomáhali tvořit podlahu.
tibetská opera
v chramu Minzhu
videální rozhovor
|