Z hlediska historické skutečnosti odpověď je negativní. V polovině 7. století od etapy rozdrobeného kmenového systému Tibet postupně směřoval k sjednocení. Poté se přiblížil k centrální čínské vládní moci a stal se součásti mnohonárodního čínského státu.

V 7. století centrální Čína založila silnou vládnoucí dynastii Tchang. Tibetský národní hrdina Sontsen Gampo sjednotil více než 10 kmenů a rozvíjel pozitivní přátelské vztahy s dynastií Tchang. V roce 641 se oženil s čínskou princeznou z dynastie Tchang a mnohokrát dostal odměnu od vlády dynastie Tchang. Dynastie Tchang prováděla politiku dynastických sňatků v případě Tibetu. Bilaterální výměna byla čím dál intezivnější.

Na začátku 13. století mongolský vůdce Džingischán postupně sjednotil Čínu a v roce 1271 založil dynastii Juan. V důsledku vzájemného ekonomického a kulturního propojení a stejného náboženství styky mezi oběma oblastmi se dále upevňovaly a Tibet se stal oblastí administrativně přímo podléhající ústřední vládě dynastie Juan. Císař dynastie Juan udělil hodnost „státní učitel" známemu tibetskému náboženskému vůdci Pasiba, aby vysvětlil buddhistické knihy pro úředníky a propagoval tibetský buddhismus.

Pokud jde o Tibet, v průběhu více než 300let dlouhé vlády Mingů, tato dynastie v podstatě převzala model dynastie Juan. Kromě toho jmenovala více než 60 tibetských místních úředníků.

Za dynastie Čching se dva tibetští náboženští vůdci setkali s čínským císařem v Pekingu a byli jmenováni 5. dalajláma a 5. pančelama. Poté vznikla v Tibetu taková politická situace, že dalajláma ovládal většinu oblastí v Lhase a pančelama ovládal ostatní oblasti v Šigaze. Vláda dynastie Čching kromě toho jmenovala svého ministra, který jako reprezentant ústřední čínské vlády vykonával dozor nad administrativou v Tibetu. Hledání a jmenování převtělenců dalajlámů a pančelamů podléhalo vždy schvalování ústřední čínské vlády.

Dne 23. května roku 1951 vláda Čínské lidové republiky a tibetská místní vláda podepsaly dohodu o mírovém osvobození Tibetu cestou jednání. Obě strany souhlasily s tím, že ústřední vláda vyšle armádu do Tibetu, aby ochránila státní vlastnictví. Ale ke změně politického a společenského řádu a postavení tibetských nejvyšších vládnoucích špiček nedošlo. Demokratické reformy v Tibetu se odkládaly. Když podmínky dozrály, tak začala realizace reforem. Po 5 letech byl vytvořen přípravný výbor vzniku Tibetské autonomní oblasti v čele s 14. dalajlámou. Horní společenské vrstvy v Tibetu se nechtěly vzdát svého postavení a měly zájem na udržení nevolnictví. A tak za podpory zahraniční sil začalo 10. března 1959 povstání, s cílem rozštěpení Číny. Čínská vláda rychle potlačila tuto rebélii, uspokojila přání tibetského lidu, zrušila nevolnictví a provedla demokratické reformy v Tibetu. Měla k tomu podporu tibetského lidu. V roce 1965 byla oficiálně založena Tibetská autonomní oblast.

Z toho je vidět, že uplynulých 700 let ústřední čínská vláda nepřetržitě uplatňovala svou svrchovanou správu v Tibetu.