Hlavní rušné centrum Lhasy se nachází v Bakhoru, starém městě s klášterem Jokhang ve svém středu. Klášter je velice rozsáhlý a z jeho střechy je fantastický výhled na město a Potalu. Kolem vede poutní cesta obklopená obchůdky, kde je možné zakoupit vše, po čem srdce Tibeťana touží. Jsou to různé modlitební mlýnky, rolničky, látky, šperky a pod. Klášter ukazuje nejen tibetskou dlouholetou historii a pestrou kulturu, ale také demonstruje hrdost tibetského národa.

Klášter Jokhang byl postaven v sedmém století našeho letopočtu. Později se několikrát podrobil rozsáhlým opravám a rekonstrukcím. Zachovává se velkolepý stavební komplex na ploše 25 tisíc metů čtverečních. Jde o nejstarší dřevěné budovy v Tibetu, v nichž jsou integrovány architektonické rysy národa Chan a tibetského etnika. Místopředseda Správního výboru klášteru Jokhang, pan Nima Tsering se k kulturní a historické hodnotě klášteru vyjádřil takto:

„klášter Jokhang má dvě nejcennější body. Z hlediska světové kultury je klenotem celého lidstva. Na druhé straně se tu zasvěcuje socha v tělesné velikosti Sakiamuniho z věku 12 let. Taková socha je nevídaná na světě a my věřící ji pokládáme za skutečného buddhy."

Zmíněná socha pozlacená má historii dlouhou více než 2500 let. Říká se, že za života Sakiamuniho byly zhotoveny tři sochy v jeho tělesné velikosti. Nejlépe zachovaná je právě socha v klášteru Jokhang, která se pokládá za poklad tibetského národa. Věřící přicházejí ze vzdálených míst na pouť do Lhasy, aby před sochou projevili úctu Sakiamuniovi.

Klášter Jokhang dal postavit tibetský král Songzang Ganpu v sedmém století, kdy čínské vnitrozemí bylo pod nadvládou dynastie Tang. Songzang Ganpu oženil nepalskou princeznu Chizun a tangskou princeznu Wencheng. Při vstupu do Tibetu vzala každá z obou princezen sochu Sakiamuniho jako nejcennější věno. Princezna Wencheng přinesla do Tibetu sochu 12tiletého buddhy, která je zachovávána v klášteru Jokhang, zatímco princezna Chizun věnovala sochu 8letého buddhy, která je zasvěcená v kilometr vzdáleném klášteru Ramoche.

Pozlacená socha 12tiletého Sakiamuniho je v srdcích tibetského národa zdrojem vyznání, který stojí za úctívání celým životem. Turistická průvodkyně Li Xiaohua uvedla,

„na těle této sochy jsou umístěny tyrkysy a červené korály, obětované věřícími. Socha je mnohem větší než praktická postava Sakiamuniho, protože má tělo několikrát pozlacené."

Kromě Sakiamuniho je klášter Jokhang zasvěcený také zakladatelu klášteru Songzang Ganbuovi. V srdcích prostých Tibeťanů jsou Songzang Ganbu a jeho dvě manželky Chizun a Wencheng převtělením Buddhisatva, která přichází na civilizaci a spásu tibetského národa. Průvodkyně Li Xiaohua informovala,

„na střechách prvního a druhého poschodí jsou dřevoryty buddhistických sošek ze 7. století, které vytesal tibetský král Songzang Ganbu. V klášteru je uschována také kamenná stolička, na niž si kdysi sedla princezna Wencheng. Věřící rádi hmatají stoličku, která pak má na sobě máslovou vrstvu."

V klášteru Jokhang jsou mj. zachovány santalové zárubně ze sedmého století a některé starobylé a nádherné sloupy. Jak průvodkyně Li Xiaohua uvedla, v klášteru je vidět santalový sloup zanechaný po budování klášteru. Věřící se domnívají, že tento sloup má duši, a proto ho rádi hmatají. Kvůli hmatům je sloup máslovitě lesklý. Mnohem úžasnější je to, že do sloupu jsou dokonce nasazeny zuby věřících. Průvodkyně Li Xiaohua k tomu řekla,

„Zbožní věřící přicházejí ze svého domova do Lhasy na pouť, a to způsobem, že si krok za krokem klekají na zem. Cesta někdy trvá jeden rok až šest sedm let. Někteří věřící umírají na cestě a tak žádají kolegy o to, aby mu vyjmuli zub a dali ho nasadit do starobylého sloupu v klášteru Jokhang. Zub je totiž pevný, nesnadno hnije a proto může reprezentovat vůli poutníka."