Ozdobné uzly bývají zavěšené na rozličných místech a zdobí rozličné předměty od lampionů po vějíře.

Umění vázání uzlů ze šňůrek bylo lidem známé již v době, kdy k sobě začali vázat jednotlivé kuře tak, aby z nich vytvořili oděv a tím se ochránili od zimy a jiné nepřízně počasí. S postupem času a vývojem civilizace začali staří Číňané využívat uzly i k jiným potřebám než svazování a obalování. Vzniklo uzlové písmo, díky kterému se zachycovaly záznamy a odtud byl již jen malý růček k ozdobám a ozdobným uzlům. Významní znalci začali v r. 1980 shromažďovat a sestavovat ozdobné uzly tak, jak vznikaly v průběhu staletí v Číně. Po prostudování struktury jednotlivých uzlů se nadšenci pustili do vymýšlení nových vzorů a vytváření nových a nových variací, čímž značně zvedli dekorativní hodnotu uzlů. Umění ozdobných uzlů je pro Čínu nezaměnitelné svými pravidelnými tvary a specifickými vzory.

Taková ozdoba se skládá z více než dvanácti druhů uzlů, které se nazývají podle svého užití, svého tvaru nebo svého vzniku. Například dvoumincový uzel se tak nazývá proto, že je tvořen z jakoby dvou navzájem se překrývajících mincí, které se používaly v dřívějších dobách. Knoflíkový uzel se přirozeně používá místo knoflíků a má tedy kromě dekorativní ještě i spínací funkci. Uzel obrácené svastiky vychází z buddhistického symbolu, který býval často viděn na praporech, které visely z opasku buddhistické Bohyně milosrdenství. Základní uzel, na jehož základě se dají vytvářet nesčetné variace, se skládá z několika smyček jdoucích za sebou. Stejně v sobě nese buddhistickou symboliku tím, že vyjadřuje buddhistický koncept neustálého pokračování a původ všech věcí.

Čínské uzlové dekorace jsou velmi pevně utaženy a pokud jsou použity ke svázání nějakých dvou věcí, bývá velmi obtížné je rozmotat či rozvázat. To zapříčiňuje, že jsou velmi praktické. Navíc jsou většinou poměrně složité svou strukturou, čímž zdůrazňují svou dekorativní funkci a různorodost, která vzniká velkými možnostmi rozličných kombinací. Nicméně existují určitá pravidla, jaká má taková dekorace správě vypadat, aby byla považována za hezkou. Nejdůležitějším pravidlem je symetrie, která bývá přijímána čínským okem nejlépe a vyhovuje standardu. Kromě dvojmincového uzlu jsou všechny typu trojrozměrné ve své struktuře. Většinou jsou vytvořeny ze dvou stran, mezi kterými je ponechán prostor. To vede k velké tuhosti výsledného díla a k udržení správného tvaru i po zavěšení na stěnu nebo ze stropu. Volné místo navíc umožňuje přidání dalšího ozdobného prvku, kterým mohou být drahé kameny.

Výroba uzlové dekorace spočívá ve třech krozích. Nejprve se naváží jednotlivé ozdobné uzly, poté se upevní a posledním krokem je dokončení vnějšího vzhledu --tedy úpravami jednotlivých částí a eventuelní přidání perly nebo vzácného kamene. Zatímco kroky k vázání uzlů jsou jasně dané, ve fázi upevňování se formuje výsledný tvar celé ozdoby. V tomto stadiu se určuje velikost jednotlivých smyček či oušek, pevnost a síla utažení a jemnost jednotlivých linií.

Ozdobné uzly od svého počátku až dodnes se používají v palácích stejně v obyčejných příbytcích. Uplatňují se i v malířství nebo dekoraci nábytku, nosítek, pečetí, zrcadel, vějířů a dalších předmětů.