Když čínský premiér Wen Ťia-pao mluvil o čínském rozvoji v uplynulých 60ti letech po založení, ocenil, že čínský rozvoj je mírový, otevřený a spolupracovní. Ve skutečnosti když vzpomínal na šedesátiletý proces, řekl, že si můžeme všimnout, že otevírání a spolupráce jsou jedinou cestou k modernizaci.

Nová Čína byla založena v roce 1949. Nová čínská vláda pod vedením Mao Zedonga doufala, že rozvine národní průmysl prostřednictvím zahraničních financí a pokrokové techniky. Proto byly „výměny mezi vnitřkem a vnějškem" zařazeny do základní státní politiky nové Číny. Ale v důsledku blokády a embarga západních států musela Čína stát na straně Sovětského svazu. Otevření se zahraničí a spolupráce nemohly být všestranně prováděny. Předmětem výměny byly jenom Sovětský svaz, východoevropské socialistické státy a některé rozvojové státy v Asii, Africe a Latinské Americe. Po vynaložení úsilí založila nová Čína nezávislý systém zahraničního obchodu. Otevírání se zahraničí přineslo nemalé výsledky.

V roce 1966 vypukla v Číně „velká kulturní revoluce" a ekonomický rozvoj utrpěl vážné nezdary, výměna se zahraničím se také dostala do obtížné situace. Když „velká kulturní revoluce" skončila, tvořil čínský hrubý domácí produkt jenom 1.8% světového HDP a kulturní výměna byla také omezena na malý počet států. Ale v zahraničí začala třetí revoluce nových technik a ekonomika mnoha rozvinutých států rychle rostla. Když stáli tváří v tvář takovém obrovském rozdílu, tehdejší čínští vedoucí činitelé si uvědomili, že čínský rozvoj nemůže opustit svět, Čína se chce rozvíjet, a proto se musí reformovat. Musí rozšířit otevírání a spolupráci.

V prosinci roku 1978 se konalo třetí plenární zasedání 11. sjezdu Komunistické strany Číny. V čínské historii to představovalo veliký zlom. Od té doby Čína vstoupila do nové epochy reforem a otevírání se světu.

V roce 1980 založila Čína zvláštní ekonomickou oblast ve městě Shen Zhen, Xia Men, Zhu Hai a Shan Tou. Přitáhla západní kapitál, techniku a správní zkušenosti. V uplynulých 30ti letech se čínské otevřené oblasti a odvětví neustále rozšiřovaly.

Nepřetržitě v následujících 17ti letech poté se Čína stala rozvojovou zemí, která přilákala nejvíce zahraničního kapitálu na světě. Z 500 nejznámějších světových podniků jich investovalo v Číně 480. V roce 2008 dosáhl celkový objem čínského vývozního a dovozního obchodu 2,56 miliard amerických dolarů a ve srovnání s rokem 1950 vzrostl více než 2000násobně.

10. listopadu roku 2001 vstoupila Čína do Světové obchodní organizace (WTO) a reforma a otevírání se světu vstoupily do nové etapy.

Až do současnosti vzrostl počet obchodních partnerů Číny na více než 220 států a oblastí. Čína podepsala bilaterální dohody o investiční ochraně se 129 státy a oblastmi. Čína zahájila sérii dialogů se světem a prohloubila spolupráci se zahraničím, příkladem mohou být čínsko-americký strategický a ekonomický dialog, čínsko-evropský ekonomický a obchodní dialog na vysoké úrovni, čínsko-japonský ekonomický dialog na vysoké úrovni, čínsko-africký spolupracovní dialog nebo zasedání ministrů obchodu Šanghajské organizace spolupráce. Hlavní mezinárodní organizace včetně OSN a Světové banky věnují čím dál větší pozornost „čínském zvuku" a „čínské zkušenosti."

V tomto procesu se Čína s pozitivnějším postojem zapojila do mezinárodní konkurence a spolupráce. Koordinace mezi čínskou a světovou ekonomikou se zvýšila na novou úroveň.

Ve více než stovce konfuciánských učeben ve 40 státech světa dnes můžete slyšet cizince různých národností, jak čtou nahlas Konfuciova díla v čínštině. Čínská kultura uskutečnila koordinaci se světovou kulturou prostřednictvím série velkých kulturních akcí včetně „čínsko-francouzského kulturního roku," „čínsko-ruského státního roku," „čínsko-japonského roku kulturní a sportovní výměny" a prostřednictvím podepsání spolupracovní kulturní dohody mezi Čínou a 145 státy.

Zástupce vedoucího Institutu mezinárodních styků Čínské lidové univerzity Jin Canrong se při vzpomínání na minulost domnívá, že Čína získala nevyčerpatelnou motivaci k otevírání a spolupráci, a tak podporovala ekonomický rozvoj a společenský pokrok.

„Čína je starobylou civilizací, ale je také novou moderní zemí. V procesu založení nového státu jsme se učili cestou otevírání se světu a spolupráce. Bez otevírání se a spolupráce by Čína nemohla uskutečnit modernizaci. Pro Čínu je otevírání a spolupráce jedinou cestou k modernizaci."

Otevírání změnilo Čínu. Čína se také upřímně otevře pro svět. Dnes zaujímá celkový čínský ekonomický úhrn třetí místo na světě. Podle předpokladu referátu OSN tvořili v letošním roce čínské vklady v globálním ekonomickém růstu 50%. Až do současnosti přijalo čínskou podporu celkem 163 států . Jako stálý členský stát Rady bezpečnosti OSN nese Čína vlastní mezinárodní zodpovědnost a usiluje o společný rozvoj a spolupráci.

Jin Canrong se domnívá, že čínské otevírání se a spolupráce přinesly celému světu příjmy a podporovaly proces modernizace lidstva.

Šedesátiletá historie rozvoje nové Číny potvrdila, že otevírání a spolupráce jsou jedinou čínskou cestou k modernizaci, a také jsou důležitou silou, která podporuje světový rozvoj.