Nemálo čínských spisovatelů v nové době napsalo literární díla, ve kterých přímo popisují své zážitky z pití čaje. Dnes ale budeme mluvit o současných divadelních hrách a filmech, v nichž čaj slouží k vylíčení děje nebo jako jejich pozadí.

Když mluvíme o divadelní tvorbě, nemůžeme opomenout drama „Čajovna" o třech dějstvích, vrcholné dílo čínského slavného spisovatele Lao She (1899-1966). Autor vylíčil čajovnu a osud lidí v třech obdobích, a to v roce 1889, kdy se blížil rozkladu poslední císařské dynasie Qing, za války mezi regionálními militaristickými klikami od roku 1916, a v předvečer pádu Kuomingtanské vlady. Tím zachytil historické změny a společenský život v Číně během půl století. Ve hře je více než 40 postav, mezi nimiž jsou majitel a obsluha čajovny, císařský eunuch, podnikatel, vyzvědači, umělečtí vyprávěči, dohazovač a nekalé živly podsvětí. Drama ukazuje, že spisovatel velmi dobře znal společenský život Pekingu. Pro hru je zejména příznačný živý a humorný jazyk. Toto divadlo od své premiéry v roce 1958 do roku 2005 bylo na jevišti uvedeno už 500krát a patří k repertoáru Divadla umění lidu v Pekingu. Drama bylo přeloženo do mnoha jazyků. Divadlo umění lidu mělo s ním úspěchy v Japonsku, Francii, Švycársku, Kanadě a Singapuru. Podle dohod letos na podzim bude uvedeno v Kennedyho uměleckém centru ve Washingtonu. Na otázku, proč si vybral čajovnu za dějiště své hry, Lao She kdysi odpověděl: „Do čajovny chodí lidé všech společenských vrstev. Čajovna je vlastně ilustrací společností". Je pravda, že čajovny ve staré Číně, do nichž mohli chodit téměř všichni bez ohledu na jejich společenské a profesní postavení byly pulsem společnosti a jevištěm života. Spisovatel Lao She, který sám byl také milovníkem čaje, jednou řekl, že mu čaj dává inspiraci.

Operu, nazvanou „Čaj", zkomponoval čínský skladatel a dirigent Tan Dun, který v roce 2001 získal cenu Oscaru za originální hudbu k filmu „Ležící tigr a ukrytý drak", také cenu Grammy i několik dalších mezinárodních ocenění. Opera „Čaj" líčí romantický příběh milostných vztahů mezi čínskou princeznou za dynastie Tang (v 7.-10.stoletích) a japonským princem, který přijel do Číny učit se čajovým obřadům. Skladatel spojil tento příběh s námětem čaje a vypráví v opeře o vzniku kutury čaje v Číně a o Lu-yüově „Knize o čaji", na světě první monografii o tomto nápoji. Opera měla velký úspěch v Japonsku, Nizozemí a Francii. „Holandské obchodní noviny" komentovaly tuto operu takto: „Opera „Čaj" spojila 4 prvky – půdu, vítr, vodu a oheň s čajovými obřady v jeden celek. Z vody a ohně vznikne šálek svěžího čaje. Komentář pokračoval, že "Čaj byl prostředkem prvních kontaktů zápaďanů s orientální kulturou. V „Knize o čaji" a čajové kultuře jsou skryty bohaté filozofické myšlenky a z nich i mnoho životních moudrostí". „Čaj je zrcadlem duše," to je závěr opery."

Čínský film „Zelený čaj", vyrobený v roce 2003, vypravuje o tom, jak se dívka Wu snažila najít svou lásku. Pokaždé, když se setkává s nějakým chlapcem, objednává šálek zeleného čaje, protože prý čaj dokáže lásku uhodnout. Potom začala chodit s chlapcem Chen, který považoval její tvrzení o čaji za nesmysl. Právě v době, kdy se do sebe zamilovali, vyskytla se dívka z nočního baru. Chlapec Chen si najednou uvědomil, že o jejich lásce rozhodne ona dívka, protože oba zamilovaní jsou jakoby čajové lístky na dnu šálku a dívka z nočního baru je jakoby voda, která rozhodne o směru pohybu čajových lístků. V recenzi čínského listu „Noviny čínských žen" se píše: „Celý film je nadherný jako olejomalba. Ochutnávat čaj, to dává pocit nesmírné rozkoše a ochutnávat lásku, to je ještě kouzelnější."