„Sen v červeném domě" je nejslavnější čínský román z 18. století. Hlavní syžetovou linií románu je tragický příběh nešťastné lásky mladíka Pao-jü (vzácný nefrit) a jeho sestřenice, osiřelé dívky Tai-jü. Na základě toho zobrazil autor Cchao Süe-čchin celý proces vývoje mandžuské aristokratické rodiny Ťia v 18. století od jejího plného rozkvětu až k úpadku. Je to rozsáhlé dílo, které má 120 kapitol a vystupuje v něm 421 postav. Vyniká živým a básnickým jazykem, detailní kresbou prostředí a vytvořením osobitého charakteru jednotlivých postav. Román byl přeložen do různých jazyků. Do češtiny byl přeložen erudovaným synologem Oldřichem Králem a vyšel v roce 1986. Máte-li zájem o něj, můžete si jej opatřit a proniknout do tohoto exotického prostředí staré Číny. Román podává mj. obraz života, zvyků a obyčejů různých společenských vrstev Číny v polovině 18. století. Mezi nimi i čajové kultury, která jako jeden z výrazových prostředků obohatila tvorbu, a na straně druhé přispěl román také k jejímu rozšíření. V dnešních a dalších pořadech se budeme věnovat zobrazování čajové kultury v tomto románu.
Čaj v této aristokratické rodině musel co do sortimentu a kvality být hoden jejího postavení. Jenom názvů čajů se v románu vyskytuje 273. Mezi nimi bylo mnoho vzácných čajů, jako je čaj Liu-an六安, Lao-ťün-mei, Pchu-er, Long-Jing (lung-ťing) i siamský čaj, tribut ze Siamu. Kromě toho tam byl ještě čaj na kloktání, rýžová čajová polévka atd.
Čaj Liu-an se poprvé objevil v kapitole 41. pod titulem „Ťia Pao-jü ochutnává čaj v klášteře Zamřížované zeleně". Stará dáma Ťia贾母, hlava rodiny a babička hlavního hrdiny Pao-jüa, zavítala s ostatními do tohoto rodinného ženského kláštera. Mniška Mystérie jí nabídla čaj. Stará dáma pravila: "Já však čaj Liu-an nepiju." „Vím. Toto je však čaj Lao Jün Mei", odpověděla mniška. Čaj Liu-an, který se vyráběl výhradně pro císaře a vysoko postavené mandaríny, byl velmi vzácným čajem. Proč jej nechtěla stará dáma z rodiny Ťia? Asi proto, že stará dáma byla seveřanka. Seveřané dávají přednost jasmínovému nebo po evropsky černému čaji před čajem zeleným. Mniška o tom věděla, proto jí nenabídla Liu-an, nýbrž Lao-ťün-mei - černý čaj, jehož název symbolizuje dlouhý věk. Nabídnutím tohoto čaje se mniška snažila získat přízeň staré paní.
V kapitole 63., když přišla správcová do dvora, kde bydlel Pao-jü, hlavní hrdina románu, v dialogu byla zmínka o tom, že komorná připravila pro Pao-jüa tzv. dívčí čaj, což byl vlastně čaj Pchu-er. To proto, že čaj Pchu-er pomáhá trávení a Pao-jü řekl, že „se přejedl nudliček" a bál se, že „je dostatečně nestrávil". To ukazuje, že Pao-jü byl znalcem čaje.
Zelený čaj Lung Jing mají rádi lidé v jihočínských provinciích Zhe-jiang a Jiang-su. Nejkvalitnější Lung Jing mohli pít jedině členové císařského dvoru a šlechta. V kapitole 82., když Pao-jü po návratu ze školy přišel k Tai-jü, hlavní hrdince románu, Tai-jü nařídila své komorné: „Uvařte mladému panovi šálek mého lung-jinského čaje, mladý pán začal studovat, to už není jako dřív." Tento úryvek ukázal neobyčejné vztahy zamilované dvojice. Pao-jü spěchal k dívce Tai-jü hned po návratu ze školy a Tai-jü ho pohostila čajem Lung Jing ze svého rodiště, tedy z provincie Jiang-su.
Nemůžeme, bohužel, uvést všechny názvy čajů, o nichž se autor zmínil ve svém románu, ale jen výše uvedené příklady ukazují na jeho bohaté znalosti o čajích a jeho umění, že neopoměl žádnou malichernost k dokreslení různých postav.
