Je docela obvyklé, že lidí jsou vášnivými sběrateli starožitostí, mincí, známek, umělecko-řemeslnických předmětů atd. Je však zajímavé, že podle zprávy hongkongského deníka „Da-gong-bao", v provincii Guang-dongu propukla horečka sbírání starých čajů. V posledních letech se neustále zvyšoval zájem o pití čaje. Celková spotřeba čaje se dá počítat na několik miliard žen-min-pi. Na konci roku 2003 se v provincii Guang-dongu konala aukce známých čajů. Čaj, vyroben v této provincii pro státní hosty, byl prodán na aukci za 58 tisíc jüanů (asi 7250 amerických dolarů) ze 1 kilogram. V únoru 2004 se na aukci prodaly 3 gramy čaje Pu-er z císařského dvoru z konce 19.století. Tento čaj patřil do sbírky slavných spisovatelů Lu Xüna a jeho manželky Xü Guang-ping. Nakonec byl prodán za 12 tisíc čínských jüanů (přibližně 1500 amerických dolarů). V provincii Guang-dongu, v Hongkongu, na Tchaj-wanu a mezi čínskými krajany v jihovýchodní Asii se pití čaje, staršího než 30 let, stalo módou v posledních letech. Zde jde zřejmě o čaj U-long a černý čaj, nikoli zelený.

Není snadné uchovávat čaj v dobrém stavu. Za nepříznivých podmínek zvlhne a pokryje jej plíseň. A naopak dobře uchovaný čaj se po dlouhou dobu postupně přemění v prášek či mastičku, jejichž nálev má oproti čerstvému čaji ještě výraznější vůňi, hezčí barvu, pronikavější chuť a efektivnější léčivý účinek. Majitel čajového obchodu ve městě Mei-zhou nedávno ukázal veřejnosti poklad svého obchodu—tmavě hnědou čajovou cihlu ze čtyřicátých let minulého století. Čajová cihla je 32.5 cm dlouhá, 15 cm široká, 3.5 cm vysoká. Váží dvě kila. Je zabalena ve žlutém hedvabí v luxusní krabici. Na cihle je nápis „Čaj Dong Da Chuan"洞大川. Podle informací se čaj tohoto druhu přestal vyrábět již po vyhlášení ČLR, proto je velmi vzácný. Je také těžko jej dobře uchovat. Odborníci na čaj jej nazývají „starožitostí, která se dá pít". Vzhledem k tomu, že dlouho uchovávaný čaj je drahý, mnoho sběratelů, mílovníků čaje a obchodníků s čajem se snaží jej získat v nadějí, že se jeho hodnota zvýší.

V roce 1973, u příležitosti 200. výročí události „bostonské pití čaje", byla vydána série čtyř poštovních známek, které spojením v jeden celek vypadaly jako jedna velká známka. Od počátku 17. století do roku 1733 okupovali Angličané pobřežní oblast Atlantiku Severní Ameriky a založili tam 13 kolonií. V roce 1773 dali své Východo-indické společnosti právo monopolu na přepravu a prodej čaje v Bostonu a vyhlásili novou daňovou politiku na újmu osadníků. Na protest odmítli osadníci v New Yorku, Filadelfii a Charlestonu vyložit čaj z lodí. V prosinci tohoto roku přistaly v Bostonu tři anglické lodi, s nákladem 342 beden s obsahem 90 tisíc liber čaje. Kolonialisté odmítli žádost osadníků o návrat lodí s nákladem čaje do Londyna. 16. prosince večer vyvrcholila nespokojenost lidí. Osadníci převlečeni za Indiány nastoupili na lode se sekyrami a provazy v rukou. Tvářili se jakoby se připravovali na vyložení čaje. Vzápětí přesunuli bedny na palubu, rozbili bedny sekerami a naházeli čaj do vod bostonského přístavu. Tato událost vešla do dějin jako „bostonské pití čaje" a v angličtině se jí říká „Boston Tea Party (-ti páti)". Poštovní známky, o nichž jsme se na začátku zmínili, právě rozvinuly před našimi očima scénu této události. Na okraji čtyř spojených známek byl nápis „The Boston Tea Party". Tato událost byla znamením nové etapy boje severoamerických osadníků proti koloniální nadvládě a nakonec vedla k vypuknutí americké války za nezávislost.