Na 13. den února připadá podle lunárního kalendáře tradiční čínský Nový rok. V noci na Nový rok panuje ovzduší rodinné jednoty. Příslušníci rodiny by se měli vrátit domů, aby mohli spolu sedět kolem stolu k silvestrovské večeři, bdít do noci a pořádat sérii oslav podle tradičních zvyků. V dnešním pořadu si budeme vyprávět pověst, která se váží právě k čínskému Silvestru.

V dávné minulosti prý žila dravá obluda s názvem rok. Na hlavě se jí vytryskovaly ostré rohy. Obluda „roka" po dlouhé léty žila hluboko v moři. V silvestru se však šplhala na břeh k rozežrání dobytků a lidí. Různé vesnice byly nuceny utíkat tohoto dne do hor, aby se tak vyhnuli obětem.

Jednou se blížil Silvestr. Na vchodu do vesnice se tu objevil starý člověk, když celá vesnice uklízela a chystala se k útěku. Tento stařec má vycházkovou hůl v ruce a pytlík na zádech. Je plný síly se stříbrobílými vlasy, mladým vzhledem a vnikajícími očima. Řekl staré bábě, že může vyhnat obludu roka, když mu je povoleno ubytovat na noc. Lidé nechtěli ani věřit, že ten stařec zvítězí nad dravou nestvůrou a pokoušeli se ho přesvědčit, aby spolu s celou vesnicí uprchl do hor. Stařec trval na svém a byl ubytován u staré báby. Ostatní se dali do útěku před nebezpečím.

O půlnoci vrazila obluda roka do vesnice. Objevila, že se ovzduší nějak liší od předešlých Silvestrů. Dům staré báby je osvětlován svíčkou a na dveřích visí rudý papír. Obluda chvilku váhala a vydala příšerný zvuk. Kde se tu vzal tu se vzal, práskaly ohňostroje. Obluda se otřásla hrůzou a dále si netroufal kráčet k domu. V tu chvíli se otevíraly dveře domu. Rozesmátě šel ven stařec v rudém rouše. Obluda roka utekla s velkým děsem. Bojí se vlastně červeni, světla a praskotu.

Druhého dne se vrátili vesničané a zjistili, že stařec je v pořádku. Potom se dozvěděli, že stařec je bohem, kterého nebeský král poslal na zem k likvidaci obludy roka. Lidé se tím naučili, jak odstranit obludu roka použitím třech zbraní. Poté začali lepit v Silvestru červené dvojverší na dveře, pálit ohňostroje a nechat domy světelné celou noc. Když se uviděli druhého dne, s velkou radostí se navzájem pozdravili sepnutými rukama a blahopřáli k Novému roku. S postupem časů se tento zvyk šířil do celé země a měnil se v nejslavnostnější svátek čínského národa.

V Číně je mnoho tradičních zvyků na oslavu Nového roku. Oslavy začínají v Silvestru. Předtím by se měl připravit dostatek potravin a další novoroční potřeby jako je rudý papír, dvojverší, ohňostroje a svíčky. Obvykle se pro štěstí vaří dort z klihovité rýže, protože ten je stejně znějící jako čínský znak „vysoko". Takovýto dort má různé druhy, ale obyčejně je kulatý. Tento tvar je v Číně zase symbolem jednoty.

Během silvestrovského dne se lepí na dveře dvojverší a znak „blaho", napsané do červeného papíru. V minulosti, dříve než začala silvestrovská rodinná večeře, otec s nejstarším synem zašli k hrobům předků, aby pozvali jejich duchy do svátečně vyzdobeného domova. Pokud to nešlo, rozvěsili na zdi jejich obrázky nebo dlouhý seznam předků, který se dědil z generace na generaci a zapálili obětní tyčinky se svíčkami. Pouze tehdy byla rodina úplná, když se velkých oslav účastnili živí i mrtví. Silvestrovská večeře, nejdůležitější část oslav Jarních svátků mohla začít. Dnes vydatné hodování ve většině čínských rodin probíhá při sledování gala programu Ústřední čínské televize. Přitom se u stolu zpívá, vypráví se anekdoty a nejrůznější klasické příběhy.

Po večeři lidé bdějí do noci. V té chvíli se děti těší z novoročních dárků od starších generací rodiny či od případných návštěv. Pro bdění se ještě vaří taštičky. Když se bije zvonek Nového roku, lidé pálí ohňostroje a tím se loučí se starým rokem.