V uplynulých 30ti letech, kdy Čína podnikala reformy a otevírání se světu byli právníci jako vykonavatelé práva v těsném vztahu s procesem čínského zákonodárství. V pekingském právnickém odvětví se pohybuje stará dáma, která se vrátila do pekingské právnického odvětví nejdřív. Vynaložila velké úsilí na integraci čínského právnického odvětví s právem mezinárodního společenství. I když už je Zhou ve vysokém věku, stále se věnuje právnické pomoci pro všeobecné blaho. Zastávala také úřad náměstkyně šéfa pekingského úřadu spravedlivosti.

Jednoho zimního odpoledne se novinář setkal s Zhou Naxin v pekingské nadaci právnické pomoci. Je jí už 76 let, ale je zdravá a sympatická. I když byly dvě hodiny odpoledne, ještě neobědvala, protože pilně pracovala.

Zhou Naxin absolvovala v roce 1954 Pekingskou právnickou akademii a začala pracovat jako prokurátorka na lidové prokuratuře v provincii Hebei. Vždy chtěla být advokátkou, proto po mnoha přihláškách přestoupila během dvou let do pekingského svazu právníků a začala kariéru jako právnička. V 60tých a 70tých letech minulého století přinesla 10tiletá čínská kulturní revoluce Číně velkou škodu a proces čínského zákonodárství se dostal do slepé uličky. Skupina právníků byla rozpuštěna a Zhou Naxin změnila svou práci.

V roce 1978 dospělo třetí plenární zasedání 11. ústředního výboru čínské komunistické strany k historickému rozhodnutí o reformách a otevírání se světu. Zasedání navrhovalo, že upevní konstrukci socialistického zákonodárství, a tak začala obnova čínské legislativy.

Poté, administrativní oddělení nejvyššího pekingského lidového soudu založilo zvláštní přípravné oddělení pro právníky. V roce 1978 se Zhou Naxin nejdřív vrátila do skupiny pekingských právníků.

Zhou Naxin pracovala pilně a přísně a byla odpovědná. Při práci také jako právnička usilovala o rekonstrukci skupiny právníků. Po přípravě bylo založeno oddělení právníků, které mělo více než 20 členů.

„V dané době jsme řešili pouze kriminální případy. Pracovala tak většina právníků, civilní případy jsme dělali málo."

Tehdy právníci často nesměli dosáhnout porozumění lidem, aby nehledali záminky pro zlé lidi co stojí proti vládě. Soudce také neměli rádi právníky.

„Právníci tedy neměli společenské postavení a obyvatelé se domnívali, že chráníme pouze zlé lidi. Prokuratura nás také považovala za sabotéry."

Zlepšení právnického prostředí překonalo představy Zhou Naxin. V roce 1979 bylo přijato 7 důležitých zákonů včetně trestního práva a kriminálního práva. V roce 1980 bylo schváleno dočasné ustanovení pro právníky hájící zájmy obžalovaných osob na obranu a mechanismus právníků. Zhou Naxin se domnívá, že s podporou státu už mají právníci důvěru.

„Společenské prostředí už má právnickou základnu, obyvatelé jsou ochotni přijmout naši práci. V současnosti se kriminalita snížila."

Zhou Naxin uvedla, že spolu s rozvojem společnosti, je přesvědčena, že v jejím odvětví bude pracovat více lidí.