Asi neexistuje jiný sport než fotbal, který by spojil znesvářené strany s cílem zahrát si pro radost i když možná s trochou rivality a bojovnosti, které jsou ale jinak v redukované míře cekem zdravé pro sportovní zápolení. Fotbal se hraje snad všude na světě a jeho popularita je dána i tím, že k jeho hře nepotřebujete žádné speciální vybavení, stačí obyčejný míč nebo něco, co se mu podobá (v této souvislosti se mi vybavuje jeden brazilský film, jehož jméno se mi nepodařilo vydolovat z paměti, který se odehrává převážně ve slumu kdesi kolem brazilské metropole Sao Paolo, a fotbal patří mezi nejdůležitější dějové linie, ač jej otrhaní chlapci hrají s „hadrovým míčem") .

Letošní finále v oranžovo-červené barvě rozdělilo diváky na dva tábory, které se mezi sebou popichovaly, kdo že se stane šampiónem v tomto roce. Ani jeden z týmů zatím nikdy v historii na vítěznou trofej nedosáhl, a tak se dalo čekat, že se máme těšit na finále plné emocí, nervů, očekávání a naděje. Tak nebo tak se ale na konci mohl radovat jen jeden tým, ten který je lepší a nebo ten, který má více štěstí. A o to v posledním zápase mistrovství světa šlo. Tentokrát to rozhodlo štěstí a ostražitost brankářů obou týmů.

Obrázek 1 – přátelská atmosféra před nedělním utkáním na výstavišti expo v Šanghaji: komisařka Španělského pavilonu María Tena a komisař Nizozemského pavilonu Walter van Weelden v tričkách v národních barvách na střeše Nizozemského pavilonu a a maskotem holandského pavilonu Miffim; foto: Španělský pavilon, šanghajské expo 2010

Byla to skutečně ruská ruleta. Fanoušci na obou stranách prožívali mnohokrát infarktové stavy a do poslední chvíle byli napjatí a neúnavně fandili. S přáteli jsme se sešli večer čínského času před utkáním. V podstatě jsme si udělali piknik, obložili se jídlem a pitím, tipovali, kolik gólů padne a kdo zvítězí.

Těsně před začátkem utkání kdosi jen tak prohodil, že bychom měli uzavřít sázky. Já osobně jsem proti gamblingu, ale nakonec jsem se nechala „ukecat" a taky si vsadila. Kolega ze swahili sekce sejmul role zapisovatele a výběrčího a netrvalo dlouho a všichni jsme se kvůli sázkám vzájemně hecovali.Ve vítězství Španělů věřili 4 lidé, 6 naopak drželo palce družstvo oranžových.

Obrázek 2 – pátek odpoledne před utkáním: komisařka Španělského pavilonu María Tena a komisař Nizozemského pavilonu Walter van Weelden v tričkách v národních barvách na střeše Nizozemského pavilonu a maskoty Miffim a Miguelínem; foto: Španělský pavilon, šanghajské expo 2010

Euforické výkřiky neustávaly ani s přibývajícími hodinami. Asi polovina z nás musela ráno nastoupit do práce, ale v danou chvíli jsem se tímto faktem vůbec nevzrušovali. Dokonce jsem pozorovali, v kolika oknech v okolí se svítí a kolik tak asi lidí televizi sleduje. Kolem půl páté nás do nového dne přivítalo svítání a my si museli ještě víc než půlhodiny počkat na vítěze finále.

Jistě vám neunikla informace, jak zápas skončil. Jen připomenu, že vítězný gól padl až ve 116. minutě do holandské branky, kdy už všichni předpokládali, že se půjde do penaltových rozstřelů. Vítěz, který obdrží zlatou medaili může být vždy jen jeden. Ale i tentokrát se vítězi stali všichni, kteří odehráli pohledný fotbal a také fanoušci, kteří se každý den těšili na nový zápas, který jim přinese radost, potěšení a zábavu ze sledování sportovního utkání. Letošní pohár nebyl jen mistrovstvím světa v Jihoafrické republice, ale v podstatě celé Africe, která byla hrdá, že se tento sportovní svátek koná právě na jejím kontinentě. Bylo až dojemné, jak si jednotlivé africké země navzájem fandí, i když jejich týmy už vypadly.

A jestli se ptáte, zda jsem fandila Španělům nebo Nizozemcům, vězte, že jsem svou sázku znásobila.

Z Pekingu vás zdraví Ivana.