Jeden den v červenci po čtyřhodinové cestě autem jsme přijeli k jedné pohraniční vojenské stanici v tibetské vojenské oblasti, poprvé jsme se ocitli u jednotky čínské pohraniční armády.
Místo se nachází v nadmořské výšce více než 4200 metrů, kyslík ve vzduchu má objem menší než 60 procent objemu kyslíku ve vzduchu u hladiny moře, nejnižší teplota činí 35 stupňů pod nulou. Sice bylo léto, ale byla nám velmi zima. 500 metrů od stanice se nachází monitorovací stráž, je tam velká zima a nedostatek oxidu, životní podmínky jsou velmi špatné. V takovém prostředí pracuje 26letý Shu Xianping 7 let.
Shu Xianping je velmi mladý, ale už má mnoho zkušeností. Na vrcholcích často fouká silný vítr, pokud tady chce pracovat, musíte překonat potíže spojené se silným větrem. Shu Xianping stojí proti větru často dvě i tři hodiny.
Kromě monitorovacích úkolů mají vojáci u hranic také povinnost hlídkovat. Chodí často po horách a v lesech kontrolují území své vlasti. Při každém hlídkování s sebou musí vojáci nést materiál o váze 30 kilogramů, krátké patrolování zabere 4 až 5 hodin, dlouhé trvá často i několik dnů.
V důsledku toho, že je armáda umístěná v oblasti, kde sněží celého půl roku, sníh je jejím největším nepřítelem.
Během pochůzek musí čelit mnoha potížím, pokaždé čelí také riziku smrti. V uplynulých 50ti letech po založení této stanice ztratilo život při sněhových bouřích celkem 7 vojáků. Nebezpečnost hlídkování poznají vojáci velmi jasně, ale mají k němu zvláštní vztah.
Šéf stanice Wang Xin nám řekl, že v roce 1995 ukončilo 26 vojáků svou vojenskou kariéru, ale i nadále se aktivně účastnilo posledního patrolování.
