Majitelka restaurace Xiao Meiying servíruje jídlo turistům už dlouhých 16 let. Žije v provincii Yunnan ve vesnici Wengding, kde jsou lidé z málopočetné etnické skupiny Va, která po staletí žila v izolaci.
Lidé z etnické skupiny Va vítají turisty ve vesnici Wengding v provincii Yunnan. [Photo by Li Ming/For China Daily]
"V té době jsem nikdy neviděla lidi mimo vesnici. Dokonce jsem ani neuměla mluvit standardní čínštinou," vzpomíná Xiao na dřívější roky.
Vesnice Wengding leží v horách Awa blízko čínsko-myanmarských hranic. "Byly jsme nepřístupní a nevlídní. Mohlo za to dlouhé odtržení od okolního světa," vysvětluje dale Xiao.
V blízké minulosti však turismus přeměnil vesnické bohatství. Během květnového svátku sem přijíždějí tisíce turistů z Číny i ze zahraničí a neočekávaně tak přináší místním veliké peníze.
Vesnice za minulý rok vydělala více než 9 milionů yuanů (1,4 milionu USD). Více než 97 % příjmů je právě z turismu.
Což je znatelný skok. V roce 2002 byl roční příjem na jednoho obyvatele z více než 1200 rezidentů vesnice nižší než 1000 yuanů.
„Dříve byla zelenina a polévka jediné jídlo, které moje rodina jedla každý den. Například olej byl pro nás nedostupný. Neměli jsme žádné elektrické přístroje a dřevěné židle byly naším jediným nábytkem," vypráví Xiao.
Místní úřady začaly zviditelňovat turismus právě v roce 2002.
„Sami musíme povzbuzovat náš turismus. Wengding nemůže být žijící fosílie v muzeu, mimo dosah rozvoje," říká vedoucí představitel vesnice Li Hua.
V jazyce Va název vesnice Wending odkazuje na plující mraky. Mlha často zakryje hory a místní chaloupky.
Wengding chrání svoje typické chalupy s doškovou střechou a lidové zvyky tak jako věšení lebek volů a totemy lidu Va. Tato etnická menšina rovněž hraje na dřevěné bubny, což je tradiční způsob, jak komunikovat s bohy.
Xiao byla mezi prvními ve Wengdingu, která si otevřela restauraci a penzion, které ji nyní vynášejí více než 100 000 yuanů ročně. Díky svému sedmipokojovému hostinci může získat až 800 yuanů za noc během hlavní sezóny.