Číňané již od pradávna považovali sami sebe za součást přírody a nesnažili se nad ni vyvyšovat. Člověk byl součástí všech věcí, které mezi sebou tvořily harmonii a pořádek. Číňané si byli tohoto pořádku věcí vždy vědomi a uctívali jen takové hodnoty, které byly nadčasové. Velmi si cenili dlouhověkosti, krásy, a projevů přírody, ve kterých spatřovali odrazy lidského charakteru. Není proto náhodou, že právě vysokému ocenění se dostalo takovým stromům jako borovice, bambus a slíva. Těmto třem stromům se dostalo čínského názvu „tři dlouhověcí přátelé v mrazu," čínsky Sui han san you. Pojďme si společně poslechnout něco více o každém z těchto tří přátel. Začneme třeba borovicí.

Borovice v čínské kultuře symbolizuje především dlouhověkost a vitalitu. Borovice je nenáročná na prostředí ve kterém roste. Nebojí se ani kruté zimy ani silného větru. Dokáže přežít i v těch nejhorších podmínkách a přitom dává svému okolí tolik krásy a pohody. Právě pro tyto vlastnosti je borovice často uctívána a ceněna. Borovici můžeme spatřit téměř ve všech čínských parcích, ale především v chrámových prostranstvích nebo v blízkosti hrobek.

Dalším velmi ceněným stromem je bambus. V čínské kultuře zaujímá mezi symboly stromů snad nejvyšší místo. Často je přirovnáván k duši ušlechtilého člověka. Číňané jej považují za něco mezi rostlinou a stromem. Bambusové výhonky raší ještě za těch nejtvrdších mrazů. V ročním období, které je pro ostatní tak nepříznivé. Je vzpřímený, tak jako páteř ušlechtilého muže. Je však ohebný a pružný. Bambus má kolínka, která v tradiční konfuciánské společnosti symbolizovala dobré mravy. Navíc je bambus dutý, což se čínsky řekne, že má prázdné srdce. Bambus byl vždy obdivován vzdělanými básníky a malíři. Jeden z nejkrásnějších esejů o bambusu se nám dochoval od Tangského básníka Wang Weie z osmého století našeho letopočtu. Wang Wei v tomto eseji opěvuje bambus a vyzdvihává jeho podobu s ušlechtilým člověkem, čínsky Junzi. Bambus byl i častým námětem tušových maleb čínských mistrů.

Jak bambus tak borovice jsou tradičními surovinami pro výrobu čínských léků. Bambus je dokonce i lahodou pochoutkou a to právě bambusové výhonky, které se dají upravovat na mnoho způsobů.

Posledním ze „třech dlouhověkých přátel v mrazu" je slíva. Jinak také nazývána jako Čínská meruňka. Slív je mnoho druhů od červených až po bílé. Všechny ale mají jedno společné. Jako jedny z prvních stromů vůbec nasazují již na začátku jara květy. Stejně tak jako bambus a borovice se nebojí zimy. Slíva představuje znovuzrozenou vitalitu přírody po období nevlídné zimy. Právě pro tuto vlastnost je velmi ceněna. Dokáže vůbec jako první strom dát lidem tolik radosti z přicházejícího jara. Rozkvetlý slívový sad nebo jen osamocený strom dovede velmi zkrášlit okolí. Slíva byla a je taktéž častým námětem maleb a básní. Nejeden malíř čí básník ji vychvaloval a zpodobňoval ve svých uměleckých dílech.

Na závěr ještě zmíníme jeden strom a to cypřiš. Ten je podobně jako borovice často vysazován v okolí chrámů a hrobek. Číňané totiž věří, že cypřiš a borovice je naplněn pozitivní energií Qi, která prospívá všem živím tvorům a je obsažena ve všech věcech. A právě stromy jsou jedním z dárců této pozitivní energie lidem.