Dneska se vrátíme o 800 až 900 let zpátky, do období panování dynastie Sung (960-1276). Seznámíme se s čínským básníkem Sin Čchi-ťi.

Žil v době, kdy bylo čínské císařství ze severovýchodu vystaveno útokům džürčenských kmenů. Poté co si Džürčenové, předkové Mandžuů zřídili hlavní město v Pekingu, začali postupně pronikat dál na jih Číny. V roce 1127 obsadily sungské hlavní město Kchaj-feng a Sungové tak ztratili kontrolu nad severní částí říše. Jeden z císařových bratrů s několika ministry však prchl dále na jih do Nankingu a založil tam pokračování dynastie, která si kvůli odlišení začala říkat Jižní Sung.

Takové byly tedy politické poměry v Číně v době kdy, se v roce 1140 narodil básník Sin Čchi-ťi. V čínské historii byl označován i za hrdinu války proti Džürčenům. Narodil se v úřednické rodině a byl vychován ve vlastenectví a nenávisti vůči džürčenským okupantům. Na území obsazeném Džürčeny žil do svých 23 let. Přidal se k lidovému odporu proti okupantům a stal se blízkým spolupracovníkem Keng Ťinga, vůdce lidového povstání proti Džürčenům. Po Kengově vraždě a porážce lidového povstání, básník odchází na jih, ke dvoru Jižních Sungů. Asi 20 let pracoval ve vysokých úřednických pozicích a stále organizoval boj proti Džürčenům. Vlivem dvorních intrik odchází na venkov, kde zůstává až do své smrti v roce 1207.

Sin Čchi-ťi byl vynalézavý básník, jenž výborně ovládal básnickou narážku a popis. Častým námětem jeho básní jsou osudy vlasti a hluboký vztah k přátelům. V překladu Bohumila Mathesia si vážení posluchači poslechněte báseň Duch jeseně.

Za mladých let,

za mladých let

jsem šťastně žil,

v podkroví denně vylézal a psal

tam verše, v nichž byl padělaný žal

a lidské bídy padělané zlo.

Na sklonku let,

na sklonku let

já okusil,

jak hořkotrpce chutná lidský žal,

a nemám, co bych jěště opěval,

než – "Podzimku ty jasná hodino!"

Básnické dílo Sin Čchi-ťiho zahrnuje pestrou směs námětů a stylů. Najdeme tam například i pijácke básně. Jednu z nich "Pod sosnou" umělec složil v alkoholovém opojení. I když se na první pohled zdá, že autor se v básní zabývá jenom svým bezstarostným rozpoložením, tyto humorné verše v překladu Ferdinanda Stočese skrývají nespokojenost s realitou kolem.

Když piju,

hledám jen šťastný smích,

někdy bych chtěl

trochu si zatesknit.

Ale kde na to vzít čas?

Teprve nedávno

jsem vskutku pochopil,

že nelze spoléhat na staré knihy.

Minulou noc

padnul jsem opilý

pod černou sosnou

a zeptal se jí,

jak mi to sluší.

A tu se mi zdálo,

že se sklání

chce mě podepřít.

Tak jsem ji odstrčil

a řekl jí:

Běž pryč!