Potkala jsem se s paní Zlatou Černou v Náprstkova muzea, které se nachází na Betlemském náměstí v Praze 1, kde paní Zlata pracuje. Seznámila nás s asijskými sbírkami Náprstkova muzea. Uvedla, že asijské sbírky Náprstkova muzea tvoří přibližně padesát tisíc předmětů. Vznikaly postupně z darů a nákupů od dob zakladatele muzea Vojty Náprstka. K rozvoji sbírek přispěli četní cestovatelé, jako byli např. Josef Wunch (1842 - 1907), Josef Kořenský (1847 - 1938) a E. S. Vráz (1860 - 1932), spisovatelé Joe Hloucha (1881 - 1957) a Julius Zeyer (1841 - 1901) či geolog Otokar Feistmantel (1848 - 1891). Zvláště v posledních letech se sbírky rozrostly díky systematické akviziční činnosti odborných muzejních pracovníků, kteří sbírky nejen odborně zpracovávají, ale také představují veřejnosti na četných výstavách.
Součástí sbírek jsou jak ukázky malířského a sochařského umění, porcelánu, zbraní, koberců (zvláště anatolských, ze sbírky Rainera Kreissla), lidového umění i předmětů etnografického charakteru.
Stálá expozice asijského oddělení je umístěna na zámku v Liběchově u Mělníka. Ve více jak dvaceti sálech je představeno na dva a půl tisíce předmětů členěných do geografických, popř. tematických celků.
Vystaveny jsou především předměty čínského uměleckého řemesla. Typickou ukázkou exportního zboží je čínská porcelánová produkce a nábytek zdobený technikou koromandelského laku. Mezi čínská tradiční umělecká řemesla patří řezba do tvrdých a měkkých kamenů. Velké oblibě se těšil nefrit, zejména bělavý se zelenými odstíny. Kromě kamenů byla oblíbena řezba do kosti, slonoviny, rohoviny atd. Většina ukázek pochází z 18. století.
Druhým starobylým řemeslem, jehož počátky můžeme hledat v dávném starověku, je práce s přírodním lakem ze škumpy lakodárné. Z tradičního a pro Čínu velmi typického umění bronzu jsou velmi pěkné ukázky pozdních bronzů od 15. do 19. století. Zajímavá je skupinka techniky přihrádkového emailu (cloisonné), která přišla do Číny až koncem 13. století.
Nejtypičtějším čínským uměleckým řemeslem je keramika, v níž po celou dobu vývoje dosahovali Číňané ojediněle vysoké úrovně.V expozici je na 30 předmětech ukázán vývoj od hrnčiny z konce 1. tisíciletí před naším letopočtem se zelenými olovnatými polevami. a obřadní keramikou se slavnou tříbarevnou polevou doby Tchang (6.-9.stol.) k vynikající kamenině zdobené jednobarevnými polevami z doby Sung (10.-13. stol.). Nejstarší ukázky čínského porcelánu (dvě misky) jsou ze 12. století ( prozatím nejstarší doklady o jeho výrobě v Číně jsou z 6. stol.). V exposici jsou doklady základních výzdobných technik na porcelánu- malba kobaltem pod polevou, tzv. pětibarevný porcelán, malba barevnými emaily zelené skupiny (famille verte) a po r.1720 i růžové skupiny (famille rose), malby přímo na střep. Skupina monochromních polev z 18.století je dokladem renesance filosofického přístupu ve vnímání keramiky v 18. století.
Čínské tušové malířství bylo chápáno spolu s kaligrafií, v literatuře s lyrickou poesií, jako jeden z nejvyšších projevů tvůrčího uměleckého ducha. V čínském malířství se během věků vyvinuly základní žánry: figuralistika, žánr květin a ptáků, krajinomalba. Oba poslední žánry vytvářejí specifický obraz čínského malířského projevu a stávaly se výraznými nositeli filosofických postojů svých autorů. Obrazy jsou pravidelně obměňována.
Čínské sochařství je představeno ukázkami hrobové figurální keramiky , hrnčiny formované do forem a pokryté buď polevou nebo malované za studena z období Tchang 6.-9. století. V expozici jsou ukázky nejstarších votivních bronzů ze 3. - 5. století a vynikající řezby v kameni a dřevu z 6. - 9. století (dyn. Tchang) i pozdější proměny především hlavní postavy čínského buddhismu bódhisattvy Avalókitéšvary, čínsky Kuan-jin. Buddhismus se z Číny šířil do dalších zemí Dálného východu. Kromě monumentálního sochařství jsou tu i drobnější plastiky a řezby spojené s představami konfucianicmu a taoismu.
Zlata se chystá letos navštívit Čínu a doufá, že v Číně najde další exponáty pro sbírky Náprstkova muzea. Kromě práce v muzeu, Zlata pracuje jako profesorka na Ústavu Dalného východu Karlové univerzity v Praze. Čína a číština ji zajímá už velice dávno.
Zlata mi řekla, že dnešní sinologové i studenti čínštiny mají mnohem lepší podmínky na studium. Většina jejích studentů odjíždí na roční jazykovou stáž do Číny. Ústav Dalného východu taky pořádá různé akce o čínské kultuře. Studenti se můžou učástnit seminářů známých čínských učenců. Když se Zlata začala učit čínsky, podmínky ke studiu nebyly nejlepší, ale chopila se každé šance na studium. Měla například hodně čínských přátel a vzájemně si pomáhali, řekla Zlata
Paní Zlata dlouhodobě studovala čínské dějny a čínské malířství, zvláště v posledních letech často Čínu navštívila. Proto podle mě zná nejen bývalou , ale i tu dnešní Čínu.
