J.H. V pořadu Čínské zajímavosti vám chci nyní představit některé ze svých mladých čínských kolegů, kteří pracují v české redakci CRI. Na začátku naší spolupráce, tedy v době, kdy byli čerstvými absolventy pekingské univerzity zahraničních studií, jsem se s nimi setkal v jedné redakci. Natočil jsem s nimi tehdy jejich odpovědi na jedinou otázku – a sice – jak se to stalo, že jste jste začali studovat právě češtinu?

Dnes vám nabídnu odpovědi Elišky, Luďka a Táni.

Eliška: To je komplexní otázka. Protože Čech vybíral mě, ne já vybíral Čech. Chtěla bych se stát diplomatem a proto jsem chtěla studovat na Pekingské univerzitě zahraničních studií. Ale když chci studovat Pekingskou univerzitu zahraničních studií, musela jsem si vybrat češtinu. To je důvod.

J.H. Takže Luďku, pozval jsem k mikrofonu Luďka...jak ty jsi přišel k češtině?

Luděk: Předtím jsem nevěděl nic o českém jazyku, ale potom jsem se učil češtinu a dozvěděl jsem se o tom mnoho informací.

J.H. Luďku a ty jsi se rozhodl sám pro češtinu. Co tě k tomu vedlo? Čeština je opravdu malý jazyk, nemluví jím mnoho lidí, proč jsis vybral právě češtinu?

Luděk: Protože malý jazyk...si myslím, můžu používat třeba na ministerstvu obrany, nebo zahraničí, ale je to těžké.

J.H. To věřím, že je asi těžké se tam dostat...Byl jsi někdy v Čechách nebo v Praze?

Luděk: Ne.

J.H. A plánueješ to? Budeš mít tu příležitost?

Luděk: Ano, samozřejmě. Jakmile budu mít příležitost, musím jet do Prahy, nebo do České republiky.

J.H. Děkuju Luďku!

J.H. A teď jsem pozval Táňu a Táňa nám řekne, jakým způsobem se dostala k českému jazyku.

Táňa: Dobrý den, já jsem Táňa. Studovala jsem češtinu více než čtyři roky. Teď pracuju v čínském rozhlase pro zahraničí. Jako překladatelka z češtiny. Čeština je pro mne velmi zajímavý a hezký jazyk. Samozřejmě je velmi těžký. Před pěti lety, když jsem dostala šanci studovat v Pekingu, vybrali jsem si pekingskou univerzitu zahraničních studií, protože od svého dětství jsem se zajímala o cizí jazyky. Pekingská univerzita zahraničních studií je nejlepší univerzita, kde se učí cizí jazyky.

J.H. Který okamžik sehrál roli při tom, že sis vybrala právě český jazyk?

Táňa: Já si myslím, že česká kultura je velmi bohatá. Sice český jazyk je malý jazyk, ale mnoho světových známých spisotatelů jsou Češi.

J.H. Nabízím vám druhou část pořadu čínské zajímavosti, ve kterém jsem otázku o tom, proč se začali učit česky, položil svým mladým čínským kolegům v české redakci CRI Lucii a Světlaně.

J.H. Teď poprosím Lucii, aby mi řekla, jak se dostala ke studiu českého jazyka. Lucie studovala už před několika lety a mluví také velice dobře. Ale to ostatně všichni uslyší.

Lucie: Ve svém dětství se jsem se náhodou dívala na tehdejší českoskovenský kreslený film s názvem Krtek. To mě moc zajímalo. Miluji krtka. Potom jsem udělala zkoušku na pekingskou univerzitu zahraničních studií a když se mě tamní učitelka zeptala, který jazyk preferuješ, například češtinu, polštinu, arabštinu, italštinu....nic jsem nevěděla o těch jazycích. Jenom jsem měla hluboký dojem z krtka. Proto jsem hned odpověděla – preferuji češtinu. Myslím si, že to byl osud, který rozhodl, že se budu učit tento jazyk.

J.H. Zdá se, že toho nelituješ, že jsi začala studovat češtinu. Tys byla v Praze nějaký čas, viď?

Lucie: Byla jsem v Praze rok. Myslím si, že česká kultura mě zajímá. Česká republika na mne nechala hluboký dojem, jsem šťastná, že umím trošku čestinu. Proto se chci ještě učit něco více o této evropské zemi. Mám k tomu dobrou možnost, protože umím její jazyk.

J.H. Kde jsi byla všede? Ty jsi i cestovala po České republice...

Lucie: V zimě jsem byla v Krkonoších, lyžovala jsem.

J.H. Umíš lyžovat?

Lucie: Trošku. Moc ne. Trošku. Také jsem byla ve Varech na filmovém festivalu. Byla jsem tam dva týdny. Také jsem jela do Mariánských lázní, do Brna a do Krumlova, do Kutné Hory...

J.H. Domnáváš se, že češtinu budeš používat i nadále ve svém povolání? Chceš pracovat stále v rozhlase nebo chceš češtinu využívat někde jinde?¨

Lucie: Práce v rozhlase mě baví. Obzvlášť pokud můžu překládat něco zajímavého o Číně do češtiny, pro české posluchače, tak to mě baví.

J.H. A teď jsem pozval k mikrofonu Světlanu. A Světlana nám také řekne, jakým způsobem začala studovat český jazyk a proč.

Světlana: Nejdřívě jsem chtěla studovat italštinju. Ale moje univerzita mně poradila studovat češtinu.

J.H. Takže jsi studovala jako ostatní čtyři roky?

Světlana: Jo.

J.H. Četla jsi nějaká díla českých spisovatelů? Myslím v překladu do čínštiny. Vím, že vyšla.

Světlana: Milan Kundera. Žert. Ale v čínštině.

J.H. Líbil se ti Žert?

Světlana: Bylo to pro mne trochu těžké.

J.H. V Praze jsi nikdy nebyla?

Světlana: Nebyla jsem v Praze.

J.H. A domníváš se, že češtinu budeš používat i nadále ve své práci? Budeš pracovat tady v rozhlase, nebo chceš pracovat někde jinde s češtinou?

Světlana: Práce tady se mi moc líbí. Proto tady chci ještě pracovat. Po několika letech pojedu možná do Prahy.

J.H. Tak já ti přeju, ať se ti to podaří. A držím ti palce. Děkuju.

.H. V posledním vydání pořadu Čínské zajímavosti, který pro českou redakci CRI připravuji, jsem k mikrofonu pozval dva z nejzkušenějších kolegů, se kterými jsem po dva roky spolupracoval. Jsou jimi Petr a Tomáš. I jich jsem se ptal především na to, proč si zvolili jako svůj hlavní studijní obor právě češtinu.

J.H. Petře, jaká byla tvoje cesta k češtině?

Petr: Na mou duši jsem si češtinu vybral tak, že před přijímací zkouškou na vysokou školu jsem si přečetl v propagačním materiálu pekingského intitutu cizích jazyků, kde se psalo, že pro studium českého jazyka můžeme nejprve dva roky studovat v Pekingu a pak pojedeme do České republiky na stáž. Jinak před zkouškou jsem se domníval, že bych mohl docílit jenom toho výsledku, který bude stačit pouze na studium malého českého jazyka.

J.H. Při studiu jsi tedy na stáži v české republice nebyl, ale později jsi myslím byl nějaký čas v Praze.

Petr: Až během práce v rozhlase. Půl roku.

J.H. A ta práce v rozhlase, ve které češtinu využíváš velmi dobře, jak můžu potvrdit, ti dělá radost? Uspokojuje tě?

Petr: V podstatě jo. Jsem spokojen.

J.H. A můžeš češtinu využívat ještě nějak jinak, má třeba možnost tlumočit, když sem přijede někdo z Čech a dělat průvodce?

Petr: V uplynulých letech jsem dělal několikrát tlumočníka pro delegaci z České republiky i pro slovenské delegace.

J.H. Jenom by mě zajímalo, co byl ten impulz, první...který vás přivedl k češtině. Jak vás to vlatně napadlo?

Tomáš: Tehdy? Potom vám to řeknu. Zatím ne. Tehdy jsme studovali při kulturní revoluci. Tehdy člověk sám nemohl rozhodnout.

J.H. Na základě čeho se to rozhodovalo?

Tomáš: To rozhodli šéfové univerzity. Kolik lidí na češtinu, kolik na angličtinu, kolik lidí na francouzštinu. Šéfové to rozhodli. Sám ne. Člověk nemá právo to rozhodnout. Stát rozhodne, kolik potřebuje lidí, kteří se učí česky. A to i podle potřeby rezortů. Například ministerstvo zahraničí...kolik lidí bude potřebovat.

J.H. Když jste vystudoval češtinu, tak jste se s ní hned uživil?

Tomáš: Ano.

J.H. Kdy jste skončil školu?

Tomáš: V roce 1975. V roce 71 jsem začal studovat, v roce 75 jsem skončil.

J.H. Nějaký čas jste strávil v Praze, takže jste se naučil mluvit velmi dobře.

Tomáš: Tehdy jsme neměli možnost. Byly takové vztahy, že jsme tu možnost neměli. Asi v roce 1985 se vztahy obou zemí zlepšily. Tehdy Čína poslala obchodní delegaci do České republiky, nebo na obchodní školení. Takže tehdy jsem byl na takovém školení. Asi třikrát nebo čtyřikrát.

J.H. A jak dlouho už pracujete v České sekci CRI?

Tomáš: Kolem třiceti let. Dvacet devět....skoro třicet. Je to dlouho.

J.H. Tak děkuju za vyprávění.

Tomáš: Není zač.