Příjemný poslech z Pekingu vám přeje Lucie.

Vážení posluchači, 18. listopadu odpoledne se v Pekingu konalo umělecké vystoupení na oslavu 60. výročí navázání diplomatických styků mezi Čínou a skupinou východoevropských států. Akci organizoval Svaz čínských studentů, kteří studovali v Evropě a Americe. Dnešní akce se zúčastnil slovenský velvyslanec pan Žigmund Bertok, politická atašé českého velvyslanectví v Číně Ivana Grollová a další diplomaté z Bulharska, Albánie, Maďarska, Rumunska a hosté z různých kruhů.

Studenti Pekingské univerzity zahraničních studií předvedli při této příležitosti nádherné vystoupení. Šlo o mladé studenty těch, kteří ve svém mladí studovali ve východoevropských zemích. Sice jsou ve vysokém věku, někteří z nich i vlastně vystoupili na jeviště a svým nádherným představení nám pověděli o jejich lásce k druhému domovu---východoevropským zemím, ve kterých strávili krásný čas ve svém mladí.

Po koncertu jsem potkala paní Ivanu Grollovou, politickou atašé českého velvyslanectví v Číně. Paní Grollová zhlédla vystoupení a ihned mi vyjádřila svoje první dojmy z koncertu, a tak náš rozhovor začínal tématem: Byla jsem dojatá….

Grollová: Já jsem byla taky dojatá, bylo vidět, že všichni kdo studovali v tehdejším Československu, v Bulharsku, v Maďarsku, v Rumunsku nebo v Albánii na ty doby strašně rádi vzpomínají. Bylo krásné vidět, že ti kdo jsou ještě v dobré formě, tak si sami zavzpomínali a přišli nám předvést nečekaně dobrá vystoupení. Já jsem byla opravdu překvapená. Bylo krásné, že také ukázali své další studenty, protože je vidět, že to co se u nás naučili přinesli sem do Číny a pomohli v Číně vychovávat nové talenty.

Lucie: V tomto měsíci jsem Vás dvakrát viděla u příležitosti oslavy 60. výročí navázání diplomatických styků.

Grollová: Já jsem byla tento měsíc vlastně „chargé d'affaires," protože velvyslanci se střídali, takže jsem měla tu velkou šanci, že jsem se mohla jménem vlády zúčastnit těchto oslav. Samozřejmě, že 60 let je cyklus, který je pro Čínu velmi důležitý, protože je to vlastně určité završení i životního cyklu a bylo moc hezké si připomenout, že naše země patřily na začátku té nové ČLR k prvním, které jí pomáhaly se rozvíjet a etablovat se na světové scéně. Bylo příjemné vzpomenout na spoustu lidí, kteří dohromady pracovali nebo se učili jak češtinu v našem případě tak i čínštinu, v případě mnohých mých přátel a kolegů z Čech. A bylo samozřejmě velmi pěkné, že ČLR na ty, kdo ji uznali jako první takhle hezky vzpomínala. Takže to byl opravdu příjemný měsíc.

Lucie: Při rozvíjení bilaterálních vztahů se někdy objeví problémy, ale lze všeobecně říct, že tendence rozvoje bilaterálních vztahů je příznivá. Ve skutečnosti se vzájemně potřebujeme.

Grollová: Já jsem si připomněla při těch 60ti uplynulých letech dva okamžiky kdy jsme se velmi hezky podpořili – bylo to v roce 1936 – ještě tedy ve vašem případě dříve než vznikla ČLR. Tehdy začala okupace Mandžuska a tehdejší Československý prezident Beneš byl v Lize národů velmi proti a velmi dlouze tuto okupaci kritizoval.

A stejně tak jsme si potom v roce 1968 velmi vážili, že se Čína ozvala a protestovala v Radě bezpečnosti OSN proti okupaci tehdejšího Československo vojsky Varšavské smlouvy. Takže jsme za těch 60 let obě země myslím prokázaly, že jsme byly proti jakýmkoli okupacím a násilným změnám, které byly proti tomu, aby se mohl národ rozvíjet tak jak chtěl. A dnes vstupujeme do nového šedesátiletého cyklu a jsme všichni trochu dál. Čína je dneska možná větší trh, je tam mnohem více konkurence. Česká republika je členem EU, takže jí to dává mnoho možností, jak se dostat na čínský trh i s pomocí kolegů z EU z velkých firem. Takže si můžeme v budoucí šedesátileté periodě pomáhat i jako strategičtí partneři, protože EU a Čína jsou srovnatelnější než je třeba Čína a mnohem menší Česká republika.

Lucie: Bývalý český velvyslanec pan Vítězslav Grepl řekl, že si přeje, aby čínští bohemisté a čeští sinologové vytvořili most, který spojí naše země.

Grollová: To určitě trvá, protože já sama jsem tedy nestudovala čínštinu, ale chodila jsem do školy, studovala jsem orientalistiku, se spoustou kolegů, kteří milovali Čínu. Nejenom jazyk, ale i umění a literaturu, medicínu a filosofii. A ti nás všichni o té Číně tak trochu učili a byli takovými diplomaty, už předem. To samé platí pochopitelně o všech, které jsme viděli dnes. Protože myslím, že máme málo tak entusiastických diplomatů, jako jsou ti, kteří vzpomínají na své mládí v Čechách.