O tom, že se na severu Číny tu a tam, převáženě na jaro, objeví písečná bouře, jsem věděla. Kdysi jsem o nich slyšela a i něco málo četla v časopisech. To, že ji někdy zažiji na vlastní kůži, by mě ještě před pár lety ani ve snu nenapadlo.

Peking, jakožto město nacházející se na severu Čínu a v relativně malé vzdálenosti od mongolských hranic, musí počítat s tím, že jej občas zahalí písek z mongolských pouští či stepí.

Nejsilnější pouštní bouře za posledních několik let se udála v roce 2006. Druhá nejsilnější o víkendu 20. a 21. března, tedy před pár dny. Musím říct, že to pro mě bylo velké překvapení. O bouři jsem neměla nejmenší tušení, neboť jsem v neděli dopoledne opouštěla Evropu a plná čerstvých dojmů jsem se nezatěžovala tím, co se asi tak děje v Číně. Užívala jsem si poslední chvíle své dovolené na Starém kontinentě a Říše středu pro mě byla kdesi v nedohlednu.

Už když jsme přistávali na Mezinárodním letišti v Pekingu, mnoho věcí se mi, jak se říkám, „nezdálo". Letadlo se zmítalo v turbulencích a ač nepatřím mezi ty, kterým je v letadle nevolno, užuž jsem si chystala papírový pytlík. A nebyla jsem sama, pobledlých a zelených obličejů byla kolem mě většina.

Díky kamerám, které mapují pohyb letadla a manévry při přistání a jejich obraz je možné sledovat na malých obrazovkách před vámi, mohou pasažéři sledovat, jak si pilot letounu vede. Tentokrát jsme na nich ale neviděli zhola nic. Všechno bylo zahaleno v jakési mlze nebo smogu.

Po té, co jsem vystoupila z letadla, mi to došlo. Žádná mlha, žádný smog, ale „žlutá tma". Během několika chvil už mi mezi zuby skřípala zrnka písku, která se mi navzdory brýlím dostala i do očí. Vítr nepříjemně zvedal kromě písku i prach a viditelnost byla dobrá jen na pár metrů.

Z takových povětrnostních podmínek člověk nemá dobrou náladu. Spíš naopak, deprese na dosah ruky. Ještě že k písečným bouřím dochází jen párkrát do roka a obvykle netrvají tři dny v kuse. Jak se zdá, jaro se neodvratně blíží a s ním i jistota, že to byla poslední písečná bouře této zimy.

Z Pekingu zdraví Ivana.