O Číně teď pravděpodobně uslyšíte častěji, a to v souvislosti s Šanghajským EXPO, které bude slavnostně zahájeno 1. května, a kde má svůj výstavní pavilon i Česká republika.

V souvislosti se Světovou výstavou došlo v už tak překotně rostoucí a rozvíjející se Šanghaji k mnoha změnám. Kromě založení samotného výstavního areálu, který se po skončení výstavy stane přirozenou součástí města vhodnou k pořádání nejrůznějších kulturních akcí a k odpočinku, přibylo v Šanghaji také mnoho nových linek metra, včetně prvního magnetického rychlovlaku, nemluvě o dalších stavebních projektech. Jedním z nich je i rekonstrukce šanghajského Bundu, která byla dokončena 28. března, kdy byl slavný Bund po 33 měsících znovu otevřen pro veřejnost.

A co že je to ten Bund? Kořeny slova Bund je třeba hledat v angličtině a v hindi a česky to vlastně znamená „nábřeží". Jak jsem se dočetla, různé „bundy" se objevují po celé východní Asii všude tam, kam vstoupila noha kolonizujících bělochů. Pokud ovšem uslyšíte někoho mluvit jen o „Bundu", můžete si být jisti, že řeč je o tom neznámějším - šanghajském.

Jako Bund se označuje západní břeh řeky Huangpu, severně od staré Šanghaje (původního města obehnaného hradbami). Kolonisté z různých zemí si zabírali různé části v okolí starého města, a právě na Bundu si začali stavět své domy, úřady a banky britští a později američtí obchodníci. Postupně se Bund stal oblastí s mezinárodním osídlením. K mohutné výstavbě zde došlo na konci 19. a na začátku 20. století, kdy se Bund stal největším finančním centrem v Asii. Dodnes se mu ostatně přezdívá šanghajská Wall Street.

V 70. a 80. letech minulého století zasáhly Šanghaj tajfuny, v jejichž důsledku byly historické budovy stojící na nábřeží několikrát zaplaveny. To vedlo místní vládu k výstavbě deset metrů vysoké hráze na břehu řeky Huangpu, která měla zástavbu chránit. Současně hráz slouží jako promenáda, ze které je krásný výhled nejen na budovy v nejrůznějších architektonických stylech na Bundu, ale i na řeku a její druhý břeh - Pudong, kde se rýsuje známé šanghajské panorama s Perlou orientu, mrakodrapem Jinmao a budovou Šanghajského světového finančního centra.

Bund je příjemným místem pro procházku, při které můžete sledovat život a provoz na klidně plynoucí řece, stejně jako ostatní zamyšlené i hlasitě se bavící návštěvníky.

Upřímně, Bund je moje (a rozhodně nejen moje) nejoblíbenější část Šanghaje. Něco jako Karlův most v Praze, kam se musím jít alespoň na chvilku podívat při každé návštěvě. Proto jsem byla trošku nedočkavá, když jsem v minulém roce pokaždé narazila na oplocený a rozkopaný břeh řeky, kam samozřejmě nebyl návštěvníkům vstup povolen. Po své poslední návštěvě z minulého týdne ale musím říct, není čeho litovat. Stálo za to si počkat. Nový Bund je opravený opravdu krásně. Promenáda na hrázi je širší a delší než bývala, na jihu sahá vlastně až ke staré Šanghaji. Na rozdíl od dřívějška tady najdete dřevěné lavičky a spoustu zeleně. I historické domy doslova září novotou. Že by Bund znovu usiloval o svou dřívější slávu? Podle mě si ji určitě zaslouží.