Včera při cestě z práce, co to nevidím, k autobusovému ostrůvku nedaleko od místa kde bydlím (jedinému široko daleko) přirazil autobus s nezvyklým číslem – 612. Občas se stane, že kolem projíždí obskurní autobusy, které nezastavují. Uvnitř je prázdno a tma, takže všechno nasvědčuje tomu, že míří do depa nebo naopak z depa na svou obvyklou trasu. Tenhle byl ale osvětlený, usínalo v něm pár nočních cestujících a někdo možná na oné zastávce i vystoupil. Ještě pohled na seznam autobusových linek na místě, které indikuje samotnou zastávku a je to jasné. Právě se zrodila nová autobusová linka 612.
Zatímco metro je v Pekingu, a samozřejmě dalších čínských městech, velmi spolehlivý dopravní prostředek i pro cizince, na autobusy si troufne jen opravdový dobrodruh nebo někdo, kdo tady pobývá už delší dobu. Když jsem sem přesně před dvěma lety přijela (zítra budu mít výročí :D), nevěřila jsem, že se někdy naučím autobusovou dopravu využívat. Autobusy bývají většinou označeny třemi číslicemi, které se parádně pletou (byl to autobus 373, 737, 337, 773, 377 nebo 733?) a ke všemu ještě znakem, pro odlišení vozů stejné linky, které ale na některých zastávkách nezastavují. Jízdní řády jenom v čínštině. Vyznejte se v tom!
Díky přátelům, kteří mě naučili linky, které zvládli sami, jsem postupně začínala do labyrintu autobusové dopravy pronikat. Dokonce i paměť na trojciferná čísla se zásadně zlepšila. Možná částečně proto, že po Pekingu jezdí několik typů autobusů a je snazší zapamatovat si nejdřív typ vozu (včetně barvy, délky a počtu pater), a pak teprve kontrolovat číslo. Když jednou přijelo správné číslo, ale jiná značka vozu, vážně jsem nepochopila, že na tenhle autobus přesně čekám. Zvláštní pocit. Něco prostě nebylo v pořádku, takže kdo ví, kam vlastně vůbec ten autobus jel.
Velkou pomocí jsou samozřejmě konduktéři. Skoro všechny čínské autobusy mají jednoho nebo dokonce dva. Konduktéři kontrolují, aby lidé při nástupu platili (platit se dá elektronicky, dobíjecí kartou – pak stojí jedna cesta obvykle 40 centů nebo hotovostí, pak je to za juan), hlásí zastávky, organizují dav, a také radí zbloudilým cizincům. Díky konduktérům, a také jistotě, že v úplně nejhorším můžu vždycky nasednout na stejný autobus v opačném směru a vrátit se do výchozího bodu, se podařilo objevit několik užitečných linek i mně.
Okruh autobusů, které jsem využívala, se tedy pomalu rozšiřoval. A protože čím víc autobusů znáte, tím snáz si všimnete těch, o kterých jste zatím nevěděli, rozhodně vám neunikne zrod žádné nové linky.
To, že autobusová linka se může „zrodit" jsem poprvé pochopila asi před rokem, když se tady u nás na západě (mám na mysli Pekingu) objevila dvoupatrová 10ka. Popravdě, té nebylo zase tak těžké si všimnout, protože je to první dvoupatrový autobus, který sem jezdí. Jeho trasu jsem zmapovala poměrně snadno, jednak protože mě lákalo nasednout a projíždět se v pohodlí druhého patra úplně vepředu, nad řidičem, a také proto, že jsem si této linky později všimla i v oblasti, kam jezdím každý týden na taiji.
U našeho sídliště pak přibyla 450ka, která je určena především k přepravě na nejbližší metro (což je jinak 15 min. pěšky) a předevčírem zmíněná 612ka. Ráno jsem zběžně mrkla na jízdní řád, jestli nenajdu nějakou ze stanic, které už znám. Zdá se, že tenhle autobus jezdí až do východní části Pekingu na Dong Zhimen. Ještě nevím, jestli se bude k něčemu hodit. Každopádně až ho příště někde v Pekingu uvidím, zapadne další střípek do mozaiky zdejší autobusové sítě, která následuje lidi všude tam, kde začnou bydlet, pracovat nebo jezdit za zábavou.
Všimli jste si nějaké nové linky někdy u nás? Určitě ano, to jen já jsem nebyla dostatečně pozorná. Je evidentní, že doprava tady ještě není tak optimalizovaná. Překotný růst města pokračuje a přibývající autobusové linky, které „prokrvují" jeho nové části, jsou toho jasným důkazem.
