Dnes Vám nabídneme další rozhovor ze série pořadů a interview s osobnostmi, jejichž námětem je letošní šanghajské expo. Naše korespondentka Ivana Gášková pozvala tentokrát k mikrofonu velvyslance Slovenské republiky v Číně pana Františka Dlhopolčeka. Kromě zvukové podoby máte možnost si přečíst také přepis rozhovoru v češtině.
Do Pekingu jste přijel před několika měsíci. Měl jste už možnost podívat se v Šanghaji na expo a navštívit nějaké pavilony?
Samozřejmě měl jsem možnost navštívit expo. Nakonec expo je akce tohoto roku nejen v Číně, ale i z hlediska naší země – Slovensko má svůj vlastní pavilon. Pokud jde o vlastní návštěvy, byl jsem víckrát v Šanghaji, byl jsem na oficiálním otevření, byl to zážitek, na který se určitě nezapomene. Všichni říkají, že začátek expo předčilo také začátek olympijských her. Zážitky jsou velmi silné. Pokud jde o samotné expo a Šanghaj, samozřejmě si myslím, že lepší místo pro výběr expo jako Šanghaj a Čína by se ve světě těžko našlo.
Jak na Vás působí obrovský areál expo, který má velikost jako u nás takové menší městečko?
Samozřejmě každá země cítí příležitost, chce se prezentovat v co nejlepších barvách. Je tu velké množství zemí, které se zúčastňují expo. Dá se říct, že je to jedno z největších expo, které byly doteď organizované. Je to dáno i zemí, Čínskou lidovou republikou. Velký počet účastníků, vystavovatelů, participantů vyžaduje i velký prostor. Já si myslím, že po této stránce je to adekvátní, i když někomu se zdá, že ten prosto je příliš velký. Logistika je ale celkem dobře zabezpečená. Prostor není negativem, spíš bych chápal, že je pozitivem, protože byla tam velkorysost při koncipování pavilonů, nebyly tam žádné limity, omezení, je tam určitá logika. Já si myslím, že je to promyšlená akce a nedá se než pogratulovat čínským organizátorům a účastníkům, že něco ta velkolepého dokázali vytvořit.
Organizátoři se pochopitelně snažili vytvořit dominantu v podobě čínského pavilonu. Už jsem ale slyšela noho hlasů, že architekti se při stavbě čínského pavilonu inspirovali (nebo dokonce okopírovali) staršími projekty, které využívají model obrácené pyramidy. Jak se Vám osobně pavilon pořadatelské země líbí?
Podobná stavba existuje v Bratislavě, je to bratislavský rozhlas, který je taktéž obrácená pyramida, ale v tomto já nevidím problém. Nakonec každý architekt má svoje vlastní pojetí, dispoziční řešení, jiné barvy. Čínský pavilon je něco specifické, samozřejmě by bylo dobré poznat do detailů filozofii, která vedla architektů k návrhu dané stavby. Pokud jde o vnitřek daného pavilonu. Já jsem tam byl víckrát a mě se to líbí, protože jsou tam provincie, každá z nich je velmi specifická, protože ty provincie jsou daleko větší, pokud jde o počat obyvatel nebo o teritorium, než státy Evropy. Takže každá provincie má šanci se prezentovat. Díky tomu, že jsou pod jednou střechou, v jedné pyramidě, dává ucelený pohled na Čínu, její ekonomiku, přírodní bohatství, návštěvníci mimo Čínu si mohou udělat lepší představu a potom si určit, kde by chtěli cestovat.
Letošní expo přineslo mnoho zajímavých architektonických skvostů, které mají návštěvníci možnost vidět. Který pavilon jako stavba Vás zaujal nejvíce?
Je velmi těžké to říct. Já osobně si myslím, že každý pavilon má specifika a mnohé země se snažily skutečně volit národní tradiční formy, což není nic nového, už v minulosti to tak bývalo. Tady můžu skutečně jenom akceptovat výběr zemí. Některé pavilony velmi jasně podle venkovní formy lze přiřadit k dané zemi, což je samozřejmě jednoduché. Ale je těžké říct, který pavilon je krásný. Já bych to spíš pojímal komplexně – vnitřek pavilonu a venkovní část. obě dvě by měly do sebe nějak zapadat, aby si člověk jednat zapamatoval pavilon a ještě hlubší zážitek v něm zanechala návštěva pavilonu.
V jednotlivých pavilonech je také možné vidět různé technické a vědecké výdobytky spojené s moderní dobou, ochranou přírody, šetřením energiemi, ale také životním stylem a nebo prostými ukázkami toho, jak se žije jinde. Zapůsobila na Vás některá expozice více než jiné? Nebo vnímáte pavilony skutečně jako celky?
Já vnímám pavilony jako celky. Navštívil jsem více pavilonů. Nejvíce pozornosti jsem věnoval pavilonům V4, Visegradské spolupráce. Každý ten pavilon je specifický, je osobitý. Ale nekoncentroval bych se jen na architektonické řešení a nebo to, co vevnitř vystavují. Samozřejmě limit tu by daný – „Lepší město lepší život". Je nutné upozornit posluchače, že expo není veletrh nebo výstava. Skutečně ty země se tu prezentují, to je státní propagace, prezentují se tu země, jaký mají vztah k lepšímu městu, lepšímu životu, jak si ho představují. Další věc, pavilon vevnitř je statická záležitost. Na 6 měsíců vystavujeme něco, co může vidět několik milionů lidí, protože ty počty, které jsou v Číně se nikde jinde na jiných expo nedosáhly. Ale já pavilon vidím jako základnu, od které se země odrazí. Země, která se dynamicky rozvíjí, je rozmanitá kulturně, historicky, pokud se koncentruje jen na samotný pavilon a toto tam chce vystavit, z mého pohledu je velmi statické. Já si spíš myslím, že je důležité, aby pavilon byl základ a od základu se rozvíjely další aktivity – folklor, představení, organizování různých akcí. Tato různorodost dokáže zemi lépe prezentovat. A to je náš cíl – prezentovat zemi, aby lidé, kteří navštívili expo si řekli „Toto jsme viděli ve Slovenském pavilonu".
Čím může Slovensko běžné Číňany přilákat k návštěvě a nebo třeba podnikatele k investicím?
Tady narážíme na něco, o čem jsem už mluvil. Proč my chápeme, že by mělo expo být vázané na investice. Já si to vůbec nemyslím, protože to není veletrh nebo podnikatelská burza, kam přicházejí podnikatelé podepisovat kontrakty. Toto je šance pro zemi prezentovat se v Číně, čínským podnikatelům, ale i jiné skupině – skupině asijských podnikatelů, evropských podnikatelů. Aby podnikatel si uvědomil, že je tu Slovensko, odnesl si leták a začal se o Slovensko zajímat. V dnešním světě technologicky propojeném IT technologiemi si lehce najde zemi a zjistí si o ní více. Náš záměr, a nebo celkový záměr by měl být vnuknout nějakou ideu o zemi, co ta země dokáže, co se v ní vyrábí, jak je organizovaná, jaké ekonomické výsledky dosahuje.
Když jsem mluvila s generální komisařkou slovenského pavilonu, tak mi potvrdila, že jsou mile překvapeni návštěvností slovenského domu, protože se původně domnívali, že domácí návštěvníci budou směřovat primárně do asijské části. Myslíte, že i díky konání expo se může zvýšit povědomí Číňanů o Slovensku? A může také nějak ovlivnit slovensko-čínské vztahy?
Určitě. Nakonec proto je každá země tady a chce se představit v nejlepším světle. Obrovská návštěvnost, která se odhaduje na 70 milionů lidí je obrovský potenciál. Ale nejsou to pouze obyvatelé Číny, ale obyvatelé Asie a z celého světa. To je ten potenciál, o který je možné se opřít. A právě v tom vidím tu výhodu – žádné jiné expo v historii nemělo takovou návštěvnost, jakou bude mít expo v Šanghaji. A od toho je možné rozvinut další působení. Pokud jde o podotázku, zda to může mít vliv na vzájemné vztahy, tak si osobně myslím, že určitě. Každá země, která tady je, vytváří si dobrou základnu pro to, aby se obyvatelé navzájem lepší poznali, aby podnikatelé věděli více o daných zemích. Samozřejmě nemluvím pouze o samotném podnikání a investicích, ale mluvím o cestovním ruchu, návštěvách. Já předpokládám, že mnoho lidí z Evropy už s ohledem na to, že se konalo expo, přicestuje do Číny. Je tu všeobecně lepší informovanost, co se dá v Číně vidět. Když si dnes otevřeme internet, najdeme mnoho článků i spojených s expo. To je obrovské plus hlavně v době, kdy prožíváme krizi finančně ekonomickou a právě možná tu se rodí, co pomůže rychleji překonat tuto krizi.
