Který čínský milovník literatury by neznal jméno Yang Le-yün?! Jedná se o překladatelku české literatury do čínštiny, která má na svém kontě především překlady Hrabalových povídek. Yang Le-yün se narodila v roce 1919 ve městě Changzhou v provincii Jiangsu. V roce 1944 odpromovala na Šanghajské univerzitě v oboru anglistika a posléze nastoupila na velvyslanectví ČSR v Nanjingu, od roku 1948 po vzniku ČLR pracovala na velvyslanectví ČSR v Pekingu. První překlady začala vydávat v roce 1956 v časopise Světová literatura. Zajímavostí je, že paní Yang se češtinu začala učit až po nějaké době, kdy pracovala na československém velvyslanectví. Nejprve překládala české autory z anglických překladů, později z původního českého znění.

Foto 1 – student postgraduálního studia bohemistiky na Pekingské univerzitě zahraničních jazyků přednáší svůj příspěvek k tématu překladů Hrabalových děl na vzpomínkovém večeru věnovaném překladatelce Yang Le-yün na velvyslanectví ČR

Osobně na ni mám vlastní vzpomínku, když jsem ji před třemi lety poznala při setkání čínských bohemistů a překladatelů české literatury do čínštiny. Tato dáma se zajímavým osudem, který ji z místa tlumočnice na československém velvyslanectví zavál až na pozici přední čínské překladatelky české literatury, působila skromně skoro až plaše. Česky se tehdy už neodvažovala poskytnout rozhovor, mluvily jsme tenkrát spolu anglicky. Dnes už vím, že to byl spíše její perfekcionalismus než cokoli jiného, co jí nedovolovalo promluvit v jazyce, jehož studiu se věnovala dlouhá desetiletí.

Před několika dny uplynul rok, kdy Yang Le-yün zemřela. Vzpomeňme u této příležitosti na odkaz, který po sobě zanechala a také na obrovskou službu, kterou české literatuře udělala. Právě u příležitosti prvního výročí překladatelčina úmrtí uspořádalo Velvyslanectví České republiky v Pekingu vzpomínkový večer. Zavzpomínat přišli jak její kolegové překladatelé a bohemisté tak i studenti bohemistiky a příznivci české literatury. Nechyběly ani vzpomínky osobního rázu, které přiblížily mladým posluchačům češtiny tuto osobnost a nabídly pohled na ni z jiného úhlu.

Foto 2 – auditorium poslouchá přednášku o přínosu překladů Yang Le-yün, Bohumilu Hrabalovi a překladech českých autorů do čínštiny obecně, vzpomínkový večer na velvyslanectví ČR

Mnozí říkají, že překlady děl jiných autorů nejsou tvůrčí činností. Přesto ti, kteří svůj profesní život zasvětili překladům, musí disponovat kromě vynikající znalosti jazyka také básnickým talentem, který jim umožní přebásnit mnohdy nepřeložitelné obraty v originálním textu. Tím to talentem Yang Le-yün bezpochyby disponovala.

Přestože paní Yang propadla české literatuře a zajímala se i o život českých autorů, o Prahu a její zákoutí, místa, kde čeští literáti žili a tvořili, do Prahy zavítala jen jednou, v roce 1996. Přesto byla po celý život v kontaktu s českými přáteli, se kterými se poznala na začátku své kariéry - při práci na československé ambasádě a kteří ji vlastně přivedli ke studiu českého jazyka.

Foto 3 – politická atašé Ivana Grollová a kulturní atašé David Hrdoušek připojují své postřehy k tématu života a díla Bohumila Hrabala

Z jejího pera pocházejí překlady především děl Bohumila Hrabala. Číst jeho povídky je mnohdy těžké i pro rodilého mluvčího. Hrabal používá svá vlastní slova a novotvary, vzpomeňme jen na slova „pábitelé" nebo „postřižiny". Překládat takového autora není vůbec jednoduché. Ovšem paní Yang mi tehdy před třemi lety řekla, že česká a čínská literatura mají mnohé společné: „naše srdce má struny, které vydávají jakousi hudbu. No a právě tato literatura hraje na struny našeho srdce". Mezi její oblíbené knihy patřily Velmi hlučná samota a Městečko u řeky. Do čínštiny přeložila také Perličky na dně a Pábitele.

Přestože se věnovala především překladům Hrabala, její nejoblíbenější český autor byl ale básník Jaroslav Seifert. V její tvorbě ale nalezneme také překlady Jaroslava Klímy (Štěstí nepadá z nebe),, Aloise Jiráska (Lucerna), Boženy Němcové (výběr povídek), Karla Čapka (výbor her), Jana Nerudy (Povídky malostranské) či již zmíněného Jaroslava Seiferta (Všechny krásy světa).

Foto 4 - politická atašé Ivana Grollová přidává své osobní postřehy k tématu života a díla Bohumila Hrabala, jeho bohémskému životu a vztahu k Praze

Mezi čínskými intelektuály je česká literatura oblíbená. Přestože se jedná o skupinku relativně limitovanou v porovnání s velikostí majoritní společnosti, zájem nás Čechy musí těšit. Na pultech čínských knihkupectví jsou k dostání v reedici Postřižiny, Krasosmutnění a Harlekýnovy miliony (jako součást trilogie Městečko u vody). Nechybí ani Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška. Koupit se dají také povídky a cestopisy Karla Čapka, básně Jaroslava Seiferta či romány Milana Kundery. Zajímavostí je, že ač je Kundera ve světě považován za francouzského autora, Číňané ho znají, a nutno dodat, že velmi uznávají, jako českého literáta.